Od malička - lépe řečeno od doby, co jsme se ve škole učili o Jednotě bratrské a o bibli kralické, představovala jsem si jak bratři v nepřízni osudu v malé kamenné pastoušce, bičováni větrem na vrcholu Králického Sněžníku píší písmenko po písmenku. Dobře tak když ne přímo na Sněžníku tak dole v Králíkách v malé prosté chaloupce ukryti před světem...
Není to tak dávno, co jsem se dozvěděla pravdu, teda osobně mi ten Králický Sněžník s pastouškou přijde o mnoho romantičtější.
Králický Sněžník je a asi už i zůstane mojí nejoblíbenější horou. Dávám si závazek na Králičák každý rok alespoň jednou. Letos už máme splněno.
V pátek nás vyložili na chatě Návrší, kde jsme přespali a po vydatné snídani vyrazili oklikou - nakonec to bylo 18 km (protože přímou cestou to je pro náčelníka naší výpravy a otce živitele v jedné osobě moc blízko) na vrchol Králického Sněžníku a na Schronisko na Sniezniku, kde jsme Máje omyli rozbité koleno. Musím pochválit všechny účastníky výpravy, ani moc nebrblali a šlapali jako hodinky cestou necestou (muž má zvláštní oblibu ve zkratkách - horší a o to delší cesta), ale zas to je trochu vzrůšo.
Máťa nedal jinak než že si ještě před chalupou začutá fotbal (po 18 km tůře!, začínám se v naší tlupě výkonnostně dost propadat). Při slunce západu jsme povečeřeli boršč a přespali do druhého dne. V noci nás omylem přišel navštívit husky - to když při nočním výletu na onu místnůstku nezavřete pořádně dveře od pokoje.
Zpestřením byla i ranní tlačenice ve frontě na míchaná vajíčka a kávu, v polštině jsou některá slova tak podobná, až je to úplně matoucí, takže nikdy úplně přesně nevíte, co jste si objednali. Vydatně posilněni a po Majdině ranním pádu přímo před chalupou na to samé rozbité koleno, jsme vyrazli přes Malý Sněžník na rozhlednu Klepáč (Trojmorski wierch).
Úžasně krásná cesta, skoro bych řekla, jak cesta Krakonošovou zahrádkou. Rozledna na Klepáči mě láká od naší první letní výpravy na Dolní Moravu před pěti lety. Svou nenápadnou jednoduchostí a opuštěností tvoří protipól stezce v oblací a celému tomu humbuku kolem. Užili jsme překrásného výhledu, poobědvali na skalách a seběhli dolů do Dolní Moravy na autobus domů.
Čekala jsem s uveřejněním na fotky, ale radši je doplním příležitostně.
Žádné komentáře:
Okomentovat