Jednoho krásného dne - bylo to tuším minulou neděli, jsme už nevydrželi poslouchat to věčné - Majdo, nečum - Vojtěchu nech mě.

Nastala akce kulový blesk a z jedné místnosti jsme vytvořili Majdin samostatný pokojíček. Ve svém pokoji má svůj stůl, svoji postel a svůj nepořádek. (Ještě i dost nepořádku společného, ale všechno bude.)
Pod rouškou noci tajně stěhuji různá infantilní hrkátka, trosky plastových autíček, vypsané fixy... do odpadkového koše, protože za světla musí každý kousek projít kolem komise sestávající se ze 3 zoufalců, co tohle letadýlko bez křídel zrovna nutně potřebují a nedokáží si svůj další život bez tohoto unikátního kousku představit...

Netrvalo dlouho a na dveřích se objevilo toto:

Postupně jsem pročítala body, zastavila se u pětky "Bude tady vždy pořádek."
Povídám si pro sebe: "Ten bod pět je asi přání, nesplnitelné přání..."
Muž mi nakoukne přes rameno: "Ne to psala Majda pro tebe!"


Včera se ptám Majdy: "Kde je Vojta s Máťou?"
Majda klidně téměř neodtrhne oči od knihy: "Válej se v mým pokojíčku. Já tam nesmím pod pokutou 200 Kč, říkal Vojta."