úterý 14. března 2017

Bez sponzora to nejde.

Nejprve nutno podotknout, že naše maloměsto zrovna nepřekypuje kulturním děním, proto, jakmile dorazí kultura k nám, všichni se těšíme a vyrážíme.

Pokud je to kultura z vlastních zdrojů, to se prostě neodmítá. Zvlášť když účinkují vlastní děti.

Stres před tou akcí paním učitelkám rozhodně nezávidím. Naštěstí nikdo rozumný žádné velké výkony neočekává, stačí, že děti vypadají roztomile v kostýmu (a to vypadají i když na sobě mají pytel od brambor), protože jsou malé a naše. Když se ještě navíc trefí do hudby, je to bonus navíc, když se netrefí vůbec, je to roztomilé.

Začalo to slibně. Princezny, rytíř, drak, taneček, naznačené sekání mečem drak padá, konec dobrý - babičky slzí.

Další písnička. Něco o pivu, to asi špatně slyším. Kluci a holky tancují spolu. Za chvíli vyběhnou kluci s papírovými půllitry s naznačenou pěnou. Holky mají za pasy utěrky, asi číšnice. To se může stát jenom u nás. Nakonec několik hochů přivalí na pódium soudek. Nechápavě se otáčím na sousedku. Prý asi poděkování sponzorovi.

Přichází další číslo, malí malíři a taneční kreace na písničku Miluju a maluju. Na bok umístěn plakát místní prodejny drogerie.

Malíři i s plakátem prchají ze scény. Ozývá se kapání vody, přichází další malí účinkující převlečení za námořníky a vodní víly. Tančí na Vltavu scénický tanec, ale já už brousím očima po jevišti a hledám upoutávku. Nejspíš Vodovody a kanalizace a.s.? Jistá si nejsem.

Poslední číslo. Kluci jsou roztomilí medvídci, holčičky v zeleném. Trsají, na písničku už si nevzpomenu, ale když na scénu dotlačí papírové auto s nápisem Kodiaq - náhle to vše do sebe zapadne.

Bylo to takové přestavení s kvízem - odhal sponzora.

Většina rodičů nadšeně natáčí scénky, až děti vyrostou (a Kodiaq už bude pomalu veterán) budou mít hezkou vzpomínku!

Trochu mi to připomínalo komedii o básníkách (Jak svět přichází o básníky - tuším), kdy v poslední scéně víly bouchnou šampíčka, jako poděkování sponzorovi.