Takové obyčejné starosti všedního dne.
Do školy, ze školy, úkoly, večeře a spát. A ráno znovu. Jen občas z toho koloběhu trochu vystoupíme.
Matěj měl průjem. Já jsem ho fakt litovala. Po cestě k hlídací babičce jsme si vypravovali a Mates jen tak mezi řeč prohodí: "Aou." Povídám: "Copak." M: "Potřebuju kakat." J: "A vydržíš to?" M: "Už jsem to nevydržel." A dál pokračoval v povídání a chůzi. Na můj zaražený výraz nic nedbal.
Ovšem k léčbě přistupoval zodpovědně. Poučil babičku, co je mastný a co nemůže.
Dneska už dobrý, do školky by mohl, ale vyrobil si chrapot. Pokaždé, když promluví, musíme se chechtat. Hlas, jak když vykouřil nejméně deset krabiček cigaret. Vypráví, zpívá a je šťastný, že se smějeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat