Dneska mi Majda četla ze slabikáře. Žádné složitosti, ale ve střehu být musím, známe své lidi.
Čte a najednou blaženě: "Mamí, otazník! Ten je úplně nejlepší!" Čte větu s otazníkem. Další věta. Záchvat smíchu: "Teta Lída jela do sadu. Chacha, cheche." Nechápu. A tím to nekončí.
Majda celý večer louská každé slovo, které jí přijde pod ruku (oko). Děsně se tomu chechtá. Nevěřila jsem jak DÁREK, KOČKA, BLOK, ZÁPISNÍK jsou neskutečně veselá slova. Majda se tu válí smíchy, jakmile trochu přestane, přečte další slovo a následuje řehot.
Takhle veselo teda nemáme :)). Ale nadšení z postupné ztráty negramotnosti tu existuje. Jsem dojatá, že to Máju baví a nestačila se otrávit školní docházkou hned po pár týdnech docházky. Teď si vzpomínám, že to máme vlastně na podobno. Matěj je taky benjamínek?
OdpovědětVymazatAt' jí smích hodně dlouho vydrží!
OdpovědětVymazat