Adventní občasník

Tak si vždycky na začátku adventu maluju, jak budu pilná včelka všechno fotit a popisovat. A pak to tak nějak rychle ale krásně profičí okolo.

Zpívání v dešti - na náměstí při rozsvícení vánočního stromu. Svařák sice zahřál, ale bylo to spíš na neoprén.

Zpívání na výstavě betlémů s úžasnou paní sbormistryní.

Dnešní školková besídka. Vidět toho svého drobka převlečeného za permoníka s motyčkou a lucerničkou, jak zasněně kouká a vůbec ale vůbec nespolupracuje :) Ale roztomile nespolupracoval, aby bylo jasno.

Jenže to vypadá, že dvě ze tří dětí doporučují na závěr adventu angínu jak vyšitou. Vojta už ji od soboty simuluje (jsme ho chudáka vyhnali na hory na sníh v domnění, že potřebuje utužit zdraví na čerstvém vzduchu) no a včera u doktorky... měl ji tam.

Dneska po besídce odpadl Matěj, úspěšně napodobuje svého staršího bratra. Taky by se nemusel vopičit!

Začíná mě taky bolet v krku, Máje teče z nosu a z očí fest, ale držíme se. Zítra totiž máme kadeřnici a kdybysme se tam měly doplazit, tak letos na svátky budeme s Májou krásné!

Krásný zbytek adventu!

Adventní o jeden den pozadu

Včerejší den patřil Matýskovi. Dostal svoji velkou peřinu. A kdo má velkou peřinu, ten už se v noci nepočůrává. Vzal to zodpovědně. Já se bála, aby nebyl zklamaný, kdyby náhodou... Naštěstí to vyšlo, ráno byl šťastný jako blecha. Motal se rozespalý s úsměvem na tváři a všem to vykládal.

Adventní

Koncert ZAZ
Myslím, že všechny překvapila, jak to umí naživo rozbalit. Opravdu šou.

Hudební domácnost

Nejprve přiznání - mám hudební hluch - tedy hluch... Slyším, že zpívám falešně, ale nedokážu s tím nic udělat. Nejlépe se mi zpívá v kolektivu a ve sprše. (Majda bude asi po mně, ale zatím pšt...)

Vojta nejspíš podědil jiné geny. Od září trápí kytárku.

Kdykoliv Vojta vytáhne kytaru z obalu, Mates začne ječet: "Tu kytáu fem koupiu kůi toběěěěě!" Pak je vykázán do patřičných vzdálenějších částí naší domácnosti, odkud se pak nadále tlumeně ozývá: "Benžo, benžo, benžó!" Protože Matěj už má vybráno.

Vojtův přístup k hraní je vlažný. Včera poprvé hrál sám od sebe a pro sebe: "Mami, víš, já to teď chvíli vydržím a pak budu hrát na elektrickou."

Začínám shánět tichý kout, bendžo a elektrická kytara bude i na hudební hluch příliš.

Smrkací

Děti popotahují, když už to trvá nějakou tu hodinku, povídám: "Májo, natáhni ruku a konečně si vezmi kapesník, nebo vezmi rovnou dva a druhý připlácni na nos Vojtovi." A pak dodám úplně řečnickou otázku spíš povzdech: "Umíte vy taky něco jiného než furt jenom posmrkávat?"

Majdina ruka ztuhne na půl cesty ke kapesníkům: "Mami, ale to víš že jo, já třeba umím žonglovat, no já to vlastně nevím, protože jsem to nezkoušela........"

A pusa už jí jede, u toho vesele popotahuje. Naprosto zapomněla, co a proč.

Jsem nepoučitelná!

Školní výlet

V pátek jsem vyrazila za nevšedním zážitkem - s Majdalenčinou třídou na výlet. Nejprve vlakem pak pěšky na zámek na výstavu:

http://zamekkostelecno.cz/cz/archiv/vystavy-a-doprovodne-programy/261-zamecke-kulturni-leto-nabidka-vystav-v-galerii-kinsky-v-letosnim-roce

Netušila jsem, co mám čekat. Že je paní učitelka odvážná a neskutečně hodná, jsem věděla. Ovšem, jak je neskutečně v klidu a v pohodě, jsem zjistila až cestou. Přiznám se, že mně už v polovině výletu začalo cukat v koutku levého oka. Ne, že by děti byly zlobivé, ale takové živé (tik, tik).

Jsou to ještě úžasná a spontánní stvoření. Stačilo se jen z legrace zeptat, co mají dobrého k svačině, jestli mi dají kousnout, a už se zvedl les dobrot.

Nejkrásnější to bylo na výstavě, to neskrývané nadšení! Nestihla jsem si v klidu prohlédnout ani jeden exponát, hned jsem byla napůl tažena, napůl tlačena (bandou rozzářených pidižvíků) k něčemu naprosto úžasnému, tam jsme pobyli asi 5 vteřin a už mě vlekli dál.

Cestou zpátky jsem se jen tak mezi řečí dozvěděla, že Honzík, až vyroste, chce být lupičem. A další spoustu důležitých věcí. Například už taky vím, kam Adélčin dědeček chodí na pivo (šli jsme kolem).

Byla to úžasná zkušenost a na chvilku mi to stačilo.

Jen pro ten dnešní den...

Asi budu muset dát Matesa do děcáku, dalšího prvňáka už moje nervy nevydrží...

Majda se učí psát trojky. Jedna trojka z deseti vypadá jako trojka. Mezitím zapomněla, jak krásně uměla psát jedničky a jak jí docela šly dvojky.

Řečeno jazykem pohádek, které právě čteme: "Tenhle zážitek - slovy nevyslovíš a v písních nevyzpíváš."

Mája se vzdělává

Je to znát, ta škola. Majda je čím dál tím vzdělanější. Však taky nosí samé jedničky a hvězdičky (nic jiného zatím paní učitelka nedává, naštěstí).

Onehdá přišla ze školy a povídá: "Mami, víš, mohla jsem dostat jedničku z hvězdičkou, ale já jsem si to trochu popletla, tak mám jenom jedničku. To jsem ale pigment, viď."

Hádejte, jaké je teď nejpoužívanější slovo v naší domácnosti :)

My všichni školou povinní ...

No jo, už je to tady - dvě děti ze tří doporučují školu :)

Vojta si je před prvním září postavil do řady a povídá: "No, školka i škola stojí za prd, ale, Majdo, ty máš výhodu, protože ve škole se alespoň něco naučíš."

Matýsek ve školce celkem dobré. Brečení a odtrhávání dětí od matek naprosto nedávám (je to můj benjamínek), tak se s ním snažím nějak dohodnout. On je vždycky odpoledne odhodlaný jít do školky, že se mu tam moc líbí. Ráno už to většinou tak růžově nevidí.

Madlenka bezpečně vykročila levou nohou vstříc školní docházce: "Protože jsem levačka, mami!"

Zatím se tak nějak sžíváme. Její laxní styl mě vytáčí do vrtule, nutně potřebuji boxovací pytel nebo antistresového mlátícího panáka (nejlépe obojí), nebo přijde k úhoně vybavení naší domácnosti.
Skrz zatnuté zuby si opakuji: "Nezkaz jí to ráno, ať je dobře naladěná do školy!" Po tom, co najdu zakopnutou špinavou ponožku pod postelí, pyžamo pohozené na zemi, Majdu bez ponožek sedící na záchodě s kartáčkem na zuby visícím bezprizorně a bez pasty z ruky dolů, už jen cedím mezi zuby: "Zničit krtka!"

A to ji pravidelně chodím kontrolovat, prudit a postrkovat.

Když jsem dneska ráno našla rozházené pastelky po stole, kapsičku s klíčkem od skříňky pohozenou, písmenka taktéž... A to jsem, prosím, večer překontrolovala vzorně připravenou aktovku. Asi pak budu muset uzamknout pokojíček nebo aktovku, aby se v tom už nehrabala.

Na zemi kupa papírů, odstřižků. Tak že ji alespoň nahrnu do krabice (když mám ty cisterny času, jak čekám na Majdu). A hele! On na mě vykoukne jakýsi notýsek, podepsaný Majda. A hele! Jsou v něm nalepené vzkazy od paní učitelky! No dobrý! To je mi novinka po sedmnácti dnech, že něco takového existuje!

PS: Můj milý deníčku, kartičku do jídelny už stihla ztratit.
PS2: Ovšem zase se od ní dozvím spoustu věcí, kdo s kým sedí, co kdo řekl, provedl, co se líbí paní učitelce....

Jedna prázdninová

Sedí takhle u snídaně naproti sobě Vojta a Majda. Majda jako vždy od samého rána švitoří, pitvoří - ranní ptáče jak vyšité. Vojta zírá nepřítomně, otrávený, že musí vstávat. Evidentně pomalý rozjezd.

Majda se na něj ksichtí, dělá blbosti, strká si okurek do pusy a dělá, že má zelené zuby.

Vojta se podívá s útrpným výrazem a povídá sestře: "Já teda nechápu, jak TEBE mohli přijmou do školy, to už fakt berou každýho."

Tábor

To magické slovo. Náš první, ehm, tedy Vojtův první. A protože Vojta je první...

Balil si sám, donutila jsem ho pod pohrůžkou, že pojede s prázdným kufrem, já tam vložím maximálně očkovací průkaz a obálku se známkou, aby mohl napsat domů.

V: "Mamí, co to jsou šortky?"
M: "Ty nevíš, co to jsou šortky?"
V: "Jako kraťasy?"
M - oči vsloup
V: "A jaký si mám vzít?"
M: "Hnědý kostkovaný!"
V: "Našel jsem modrý kostkovaný."
M: "Ne, hnědý kostkovaný!"
V: "Mám tu tmavě zelený!"
M: "Grrrr!"

V: "A jak se skládá triko?"
M: "Jestli nevíš, jak se skládá triko, vrať se do první třídy!"
V: "Já jsem tě jen zkoušel, jestli bys mi ho nesložila."

Pátek
Odvezli jsme ho. Nebrečela jsem, ale jen tak tak.

Neděle
Ochladilo se, zjistila jsem, že si nevzal žádnou mikinu. Vezu balíček s mikinou a dopisem. Předávám paní vedoucí, tajně, aby mě neviděl (a náhodou nechtěl opustit tábor :).

Pondělí
Je tu ticho. Majda s Matějem jsou hodní, hrají si, povídají si, smějí se.

Úterý
Přišel dopis - dědovi a babičce, v obálce přišly i známky, co jsem mu dala do obálky, aby se neztratily :)
Majda s Matesem se poprvé porvali.

Čtvrtek
Přišel dopis, ten si schovám na památku. Děsně se mi stýská.
Mates tu běhá s klackem a "počebuje, hlavního minžu Vojtu".

Pátek
Vojta - veselý, upovídaný, pln zážitků, milý. Vydrželo mu to hodinu, pak asi z přemíry únavy, předvedl scénu hodnou tragédie v Národním divadle, následně s námi dvě hodiny nemluvil. Odpočinul si, k večeři snědl talíř husté polévky a tři housky s marmeládou. Rázem se z něj stal harmonický jedinec.

Na kávičku

Tato historka je již staršího data, před dobou ledovou. To ještě bylo léto, jak má být.

Potřebovala jsem si ve městě něco důležitého zařídit (ha, ha) a kamarádka se nabídla, že mi zatím pohlídá harmonického jedince.  Shodou okolností jsme byli hotoví těsně před obědem. Děti se začaly dožadovat pokrmu, tak jsme se rozhodli využít restauraci se zahrádkou na náměstí.

Při vstupu na zahrádku v zadní části budovy jsme zjistily, že buď zas až tak pravidelné kavárenské povalečky nejsme, nebo došlo k opravdu bleskové úpravě zahrádky.

Kde dřív bylo čtvercové vydlážděné místo se sochou asi dva schůdky pod terénem, skvěl se nyní místo sochy kámen z jehož útrob prýštila voda. Ono čtvercové místo byl až po první schůdek zatopené. Viděno dětským okem - bazének zvoucí k cachtání.

Děti se způsobně usadily na okraj "bazénku" a jaly se máchat dřevěné mašinky a vybírat lístky, za našeho občasného ubezpečování, že botičky se tam nekoupou, čepičky se tam nekoupou...

V jednu chvíli vstoupila na zahrádku maminka s načančanou holčičkou. Děvče se radostně rozběhlo k vodnímu dílu, bohužel asi nešťastně zakoplo o vlastní botu. Elegantně, kontrolovaně a téměř bezpečně se poroučelo na dno fontánky. Maximální hloubka patnáct centimetrů, ovšem děvče to vzalo ležmo, takže efekt mořské víly byl dokonalý.

Naši troubíci na nás vyslali prosebné pohledy plné tichého obdivu k dívčině taktice. Naše synchronní zavrtění hlavou jim bylo odpovědí.

Dál máchali mašinky a vytahovali lístky. Ovšem na scénu vstoupil další nezletilý. Ba přímo batole sotva chodící. Vysvětlete tak malému dítěti cosi o nevhodnosti cachtání kdekoliv. Batole vlezlo do vody nejprve v šatečkách a s plínkou.

Zbytky vůle byly rozprášeny napadrť. Nejprve si Mates namočil jednu botu, tak si ji musel sundat...

Nebudu to prodlužovat, cca za deset minut se tam cachtalo nahé batole, nahý Mates a Kačenka v promočených spoďárkách. Kolem lidi jedli, pili kávu, bavili se.

Omlouvaly jsme se servírkám, ale ty jen pobaveně odtušily, ať je necháme být, že je stejně vedro, tak ať si užijí. Stejně jsme radši urychleně zaplatily a vyklidily pole.

Domů šli v rezervních kraťáskách, šťastní z nenadálého dobrodružství, holá bílá bříška svítila do dálky.

Moje nová přezdívka

Jeli jsme takhle navečer na kole domů. Matěj po namáhavém dni cestou usnul. Tak kolem páté hodiny. Byl přenesen do postýlky. Ovšem vydatným přispěním Majdina ječáku se probudil o půl osmé, plně osvěžen a připraven k aktivitám.

V jedenáct si poručil jídlo (úpěnlivě jsem doufala, že večeři, nikoliv snídani). Baštil chlebík s marmeládou a já v polospánku po náročném dni nemaje nic lepšího na práci, tu srovnala polštáře, tu nahrnula kostky na kupičku, zaklidila hrnečky...

Máťa se na mě podíval s obdivem v očích a povídá: "Maminko, ty jsi můj hrdina úklidu!"

Hned jsem ho prosila, jestli by to nemohl jít říci také tátovi, tím by bylo potvrzeno, že se fakt snažím, i když mi to tu nikdo nevěří :)

Když si vyrazíme

Krásné dny přímo lákají k výletům. Vědomí, že od září to všechno začne, mě nenechá sedět doma.

Uteklo to jako voda. Mája vykročí levou nohou do první třídy (učení a svačinu bude asi nosit v igelitce, protože se nejsme schopní dohodnout a vybrat školní aktovku, zatím se tváří, že ona žádnou nepotřebuje :) a Máťa rozčeří poklidné školkové vody svým osobitým stylem ("Uá, já jsem minža, maminko!"). No a já už se nebudu jen celé dny válet doma a vymýšlet, koho bych pozvala na kávičku a kam bychom vyrazili. Budu si totiž válet šunky v práci.

Poslední výlet se vydařil. Nejprve jsme pro zvýšení adrenalinu vystoupali na rozhlednu na Vrbici. Pak si cestou kolem penzionu Pod Rozhlednou zamluvili za hodinku oběd. To jsme ještě nevěděli, že nás čeká další akční vložka v podobě autíčka spadlého do studánky. Studánka byla tak akorát hluboká, aby do ní nedosáhl člověk rukou aniž se potopil minimálně po prsa :) Ze začátku to byla hra, pak už otázka cti, ke konci jen setrvačnost s prvky zoufalství. Marná snaha byla korunována úspěchem, když byl po tři čtvrtě hodině objeven kelímek s drátkem evidentně sloužící pro tyto případy - celou dobu nám visel asi tak 30 cm od hlav. Cestou se ještě ztratila a nalezla náušnice, ztratila a nenalezla krytka od fotoaparátu.
Do penzionu jsme dorazili po dvou hodinách, jestli jsme ušli 4 km, tak je to hodně (z toho jsem tak půlku Matěje nesla, protože ho hrozně bolely nožičky).

Vrbici rozhodně doporučuji jako výletní místo, možná i delší doba s bicyklem by se tu dala strávit. Je to takové ideální výchozí místo pro výlety do okolí 4km do Potštejna, kousek na Homoli, Doudleby, Častolovice... Vrbice je vůbec takové malebné místo, v roce 2004 a 2012 byla vyhlášena vesnicí roku a opravdu je to vidět všude okolo.

Vojta se nezdá...

Víkend byl bohatý na zážitky. Začnu tedy úplně od začátku. Kulturou. O kulturní vyžití se nám poslední dobou stará Vojta. Sborový koncert tentokrát na téma Jmenovánky, které vznikly na podporu zdravotních klaunů.

Zde odkaz i s ukázkou rozkošných písniček (od pátku posloucháme skoro v kuse).

Představily se 4 sbory školáků a jeden školkový.

Nebyl to jen zpěv, ale i šou pro diváky. Ono se to asi ani jinak nedá. Děti se nechaly strhnout písničkami a radost z nich přímo sálala. Ke každé písničce byla připravena menší scénka. Nebudu to rozpitvávat. Náš Vojta (pro kterého už začíná být všechno "trapný") se v kovbojském obleku houpal na houpacím koni a mával kloboukem nad hlavou - před natřískaným sálem. Know how paní sbormistryně bych potřebovala :)

Závěrečná písnička Kateřiny, Katky, Kačky strhla snad všechny v sále. Atmosféra se nedá popsat, ta se musí zažít.

Zprávy zpodsedadla: Matýsek se nechal uplatit půlpytlíkem gumových bonbonů, vydržel minimálně dvě třetiny koncertu (za což mu náleží pochvala). Hlediště jsme opouštěli tiše, neb jsme byli zalepení medvídky.

Zájmová činnost

V dnešní době se kroužků pro děti nabízí přehršel. Jak tedy vybírat? To je jednoduché (pomyslí si rodič naivka), přece podle jejich zájmu/ů.

Madlenku zajímá všechno (od zálesáka přes králičí hop až po street dance). Chce chodit všude a dělat všechno.

Vojtův zájem je jediný a velký - sedět doma a nevytáhnout paty, jediné v čem na první pohled vyniká je dráždění své sestry a pořádání ninja soubojů s bratrem.

Proto jsme se rozhodli omezit tuto rodičovské nervy drásající zábavu vhodnou volnočasovou aktivitou. Jenže kluk neví... První Vojtův kroužek byl tedy zvolen, protože následoval dvakrát týdně hned po škole, vhodně časově navazoval. Sborový zpěv.

Nebudu to rozmazávat, jen krátce. Dětský sbor má v našich končinách dlouholetou slavnou tradici, ovšem nutno přiznat, že chlapci není příliš vyhledáván. Dodnes nechápu, jak se nám podařilo přesvědčit harmonického jedince. Asi paní sbormistryně, která by mohla z fleku vést oddíl skautů. Krize přišla až v dubnu. Navrhla jsem, že tedy "dochodí sbor" do konce školního roku a od září si místo toho vybere jiný kroužek, podle své libosti. Vojta propukl v pláč. Že už nikdy nikam nechce chodit, že chce být doma prostě jen tak doma a hrát si. Koncem školního roku se to ustálilo a nadšeně tedy zpívá druhým rokem (troufám si tvrdit, že je to strop, příští rok už to nevidím příliš nadějně - vypadá to na posun směrem ke sportu - hlasivky už má rozcvičené teď začne cvičit zbytek těla).

Musím se přiznat, že u výběru dalšího kroužku jsem prostě vsadila na náhodu. My totiž máme prostoje, když čekáme na Máju, v zimně zajdeme do kavárny, kde se Vojta ukrutně nudí a stále vyžaduje něco dalšího k jídlu či pití. Naštěstí na stránkách domu dětí mají takový hezký dotazníček, ten vyplníte a on vám vyplivne všechny kroužky třeba ve čtvrtek odpoledne. Teď už jen najít vhodný kroužek zapadající do našeho harmonogramu - dokonce byl výběr ze dvou. Ententýkydvašpalíky... Bylo rozhodnuto Vojta bude mladým modelářem. Miluju tyhle náhody... Zjistil, že tam chodí spolužáci ze třídy, pan vedoucí je taky nadšenec každým coulem (to byste ho museli vidět). A ještě ušetřím, muhehe.