Letos se to počasí docela zbláznilo.
Ježíšek to s těma běžkama pro Vojtu dost neodhadl, ten sice jednou vyrazil provětrat prkýnka, kolem chalupy na takové silnější jinovatce, ale upřímně - očekávali jsme větší sportovní výkony.
Tak jsme si řekli, že to vezmeme do svých rukou a k narozeninám jsme Vojtovi pořídili kolo, ono nám totiž nic nezbývá, Majda již dorostla a je tudíž nutno, aby se sourozenec přesunul o příčku výše a přenechal dopravní prostředek mladšímu sourozenci.
Musím říci, že neváháme kupovati výrobek zbrusu nový, neb zástup našich malých zviřátek je zárukou jeho dokonalého opotřebení (Vojta i Mates mají ke kolům vztah kladný - Majda zatím vlažný).
Uvítám jakékoliv rady, jak naučit totálně nespolupracující dítě jezdit na kole. Zásadně požaduje pomoc s nasedáním, madam, pak ji držím řidítka i sedlo, klátí se na tom jak stéblo ve větru, zásadně kouká na nohy. Šlapání je taky kapitola sama pro sebe. Snažila jsem se ji jen tak tlačit za sedlo, ať alespoň řídí, za tři vteřiny jsme s vypětím posledních sil neskončily v příkopě. Věřím, že se to naučí, na odrážedle se taky naučila. I lyžovat už se trochu naučila - ale chce to silná sedativa pro rodiče.
Přece nejni možný, že léto stráví ještě stále za kolem ve vozíku s Matesem v pěti letech...
PS: Úplně se děsím, až provedu inventuru našich "dopravních" prostředků. Jak se to nacpe ještě k autu do garáže, to nevím, teda vím, hodně těžko.
Ja čo si pamätám, tak mamka odišla domov po pokuse ma naučiť bicyklovať sa bez pomocných koliesok na veľmi mierne naklonenej rovine. Asi to potrebovala rozdýchať, že som také poleno, alebo že nespolupracujem. Na detaily si nepamätám. Ale kupodivu som bola tvrdohlavá a nejako som sa spúšťala tým miernym kopčekom dolu dovtedy, kým mi asi nedocvaklo, čo a ako robiť. Ale bicyklík to bol stabilný, s hrubými kolesami. Neviem, dnes som snáď také ani nevidela. :) Veľa nervov pri učení!!! :)
OdpovědětVymazatJá se i teď cítím na kole jako vosa na bonbóně... pokud se ti podaří najít dostatečně silnou motivaci, je vyhráno. Já začala jezdit kvůli růžovému košíčku na řidítkách ;-)
OdpovědětVymazatS našim nejmladšim to byl taky boj ... a pak v létě, bylo vedro, asi po dvou hodinách měl už děsnou žízeň, před sebou jen tu vidinu orosené sklenice, ani si nevšim že už kolo nedržim ... a jel:-))
OdpovědětVymazatRady budu bedlivě sledovat. Davidovi bude na jaře už 6 a kolo obchází velkým obloukem a totálně ignoruje mé pokusy naučit ho jezdit. Je beran. takže když se rozhodl, že jezdit nebude tak asi nebude :( :(
OdpovědětVymazatNo, taky čekám na radu, ale prozatím je nás tady víc čekajících :-) Nám je pět a při slově zkusíme kolo už tři roky pláčeme....ted už celá rodina....
OdpovědětVymazat