Přišel k nám Mikuláš, anděl a čert. Nikdo se jich nebál. Umět Matýsek mluvit snad by i něco přednesl. Kdejaké návštěvy se bojí a tahle trojka ho nevyvedla z míry.
Majdalence se trochu klepal hlas, ale ustála to, měla přece vedle sebe staršího bráchu.
Vojta byl úplně u vytržení, když ho čert přemlouval, ať nosí ze školy pětky, aby mohl k nim do pekla.
Pak se ještě pekelník zeptal, jestli nezlobila babička, načeš děda téměř nehnul brvou a suše odvětil, ať si ji klidně vezme :o) To jsem zas byla u vytržení já.
Když odešli a opadlo všeobecné veselí z mandarinek, brusinek, ponožek a čokoládiček, Vojta se ke mně nenápadně přitočil a povídá: "Mami, proč tu táta nikdy není, když přijde Mikuláš?"
Plácla jsem první, co mě napadlo: "Jestli on se třeba nebojí čerta."
Když přišel muž domů, Vojta povídá: "Tati, žes to byl ty ten Mikuláš, mně se zdálo, že má stejný hlas."
Muž jen krčil rameny a snažil se zachovat vážnou tvář, koutky mu cukaly.
Vojta se rozhodl po tom dál nepátrat, ale s výhružným výrazem Sherlocka Holmese před rozluštěním záhady dodal: "Uvidíme příští rok!!!"
Tak, milý Watsone, máme problém :o) asi budeme muset s pravdou ven.
Žádné komentáře:
Okomentovat