O prázdninách jsem běhala za batoletem a těšila se na školní rok. Ó, jak jsem byla bláhová.
Teď běhám s batoletem, v závěsu školák a na chvostu Majda.
Poloha našeho bydliště, školy a školky tvoří téměř rovnoramenný trojúhelník. Takže si člověk nevybere.
Nejdřív zpravidla prcháme do školy (začárek 7:55 je ďábelský), pak již volnějším tempem z kopce a do kopce do školky. Zpět do města (matka snídá, relaxuje, klábosí se spolumatkami). Pak už fofrem pro školáka, měli jen dvě hodiny, začínají zvolna.
Abych se nenudila naplánovala jsem si lékařskou vsuvku. Startujeme vrtule, pádíme s Matějem k doktorce, tento je pravidelně pošťuchován, nesmí usnout. Začíná pršet. Školák v závěsu tiše brblá.
Hotovo, vyřízeno, naočkováno, jdeme od doktorky, školák brblá nahlas, chce k babičce (je to nejblíž). Má smůlu jdeme se domů naobědvat (padám hlady). Pro Majdu do školky přicházíme se zpožděním, slíbila jsem po o. Po o je už několik desítek minut. Paní učitelky na mě soucitně hledí. Připadám si jak přírodní úkaz. Občas mám strach, abych někoho někde nezapomněla. Už zbývá jen vylézt kopec k babičce.
Piju čaj. O půl třetí mastím svaly a vyrážím na druhý konec města do školy. Ten den už potřetí. Od tří je rodičák.
Sláva školnímu roku!!!
Poslední dobou vzpomínám na vyprávění své babičky, která chodila ze sousední vesnice do školy přes les v závějích, aby ušetřila za autobus. Proti nim jsme prostě amatéři, i když ... uvidíme, co silničáři v zimně, na běžkách by se ten okruh dal zvládnout o poznání rychleji :)
Žádné komentáře:
Okomentovat