Svatováclavský víkend

jsme trávili v Krkonoších. Na Modrokamenné boudě u Janský Lázní. Zastavil se tam čas - někde v dobách rekreací ROH. I pan majitel byl takový retro. Měl úplně úžasnou koženkovou tašku, jako by právě přišel ze schůze káesčé.

To by vcelku nevadilo, ale moc uklizeno tam neměli a to vydržím dost. Zase jsme se nemuseli bát, že tam děti nadrobí, nebo něco zamažou. Stejně jsme se tam chodili jen vyspat.

Vařili dobře to se zas musí nechat - domácí poctivá kuchyně.

Na Černé hoře žádná panorámata nemají, ani ten Ještěd nebyl pořádně vidět :o)))

Místo výhledů jsme tedy obdivovali rašeliniště.

A borůvkové knedlíky na Pardubické boudě. Mrkněte na pána za barem (úžasný týpek, tam by se pařilo).
.

Další dny jsme vyráželi z Pomezních bud. Povšimněte si mystických oblaků.

Jednou směrem na Jelenku, tam vede skoro nekonečný kopec. A tady naše ležení, zabrali jsme celou malou loučku pod chalupou.

Cestou zpátky jsme skotačili v borůvčí (asi tam někde chytil Matěj rýmu).

Další den opět z Pomezních bud, ale směrem na Malou Úpu. Kochali jsme se podzimními barvami.

A tady ještě jedna statečná žena, která to celé zvládla sama se dvěma caparty (muž vyrazil za zábavou na jiný konec republiky). Ještě se u toho usmívá.

Podtrženo sečteno: 12 dětí do sedmi let, 11 dospělých, úžasný pohodový víkend, plný povídání, legrace, dětského štěbetání...