čtvrtek 30. srpna 2012

Ještě jsme museli stihnout...

výlet do Náchoda než nám skončí prázdniny.

Pozdravit se s Davídkem a tetou Janou. Vidět zámek, medvědy Dášu a Ludvíka, jeden zrovna čůral (asi to byla Dáša, neměl prej pindíka) děti z toho měly zážitek, to se člověku jen tak nepoštěstí.



Nakrmit daňky v oboře, dát si výborné halušky v Zámecké restauraci, dojít k vojenskému hřbitovu a zrušené babiččině zahrádce a mezi tím si zahrát na schovávanou na honěnou a nebo jen tak zvesela sborově hlasitě zpívat až se lesy zelenaly.

Vše korunováno zmrzlinou a výstupem na věž a ty výhledy.

Mája usnula už za parkovištěm následována Matýskem. Vojta mě v tom naštěstí nenechal a vzájemně jsme se drželi v bdělém stavu. Jsem utahaná jak kotě, Mája pokračuje ve spánku bez přerušení ve své posteli, Matýsek s očima navrch hlavy všechno svou řečí vylíčil tatínkovi a usnul též. Vojta řádí na zahradě, myslím, že ho prostě rovnou z klouzačky transportujeme do postele.

středa 29. srpna 2012

Ve vaně

Já: "Vojto, proč má Majda mokrou hlavu?
Vojta: "Já jsem na ni vylezl až měla hlavu pod vodou. Ale když měla hlavu pod vodou, tak vůbec neplakala. Začala plakat, až když vystrčila hlavu z vody!"
Po krátkém zamyšlení: "Ona asi plakala, ale pod vodou to není slyšet."

pátek 24. srpna 2012

Kamarádka

Natálka je na prázdninách u babičky. Vojta ji pomalu, ale jistě předělává na parťáka. Všechny motýli, kobylky luční a jiná havěť se před nimi třesou strachy.

Lézt na strom už zvládá bravurně i když začátky byly těžké(Vojta zásadně bos, v září bude problém dostat ho zase do bot a trochu zcivilizovat). Dokážou tam viset celé hodiny a spřádat plány a "líčit pasti".

Tuhle vyběhne Vojta na zahradu a příšerně řve: "Jsem superhrdina, jsem superhrdinááááá!"
Za ním vyběhne Natálka a řve: "Jsem superhrdinááá, jsem superhrdinááá... teda vlastně... jsem superhrdinkáááá!

Dneska ráno je vidím vedle skluzavky (asi 1,5 metru vysoko) a slyším: "Skoč, Natálko, skoč, ty to dokážeš!"
"Ne, Vojto, já se bojím, skoč první."
"Natálko, skoč, neboj."
Žuch! Natálka s neskutečnou radostí: "Já to dokázala, já jsem skočila, jsem dobrá!"
Žuch! Vojta: "Jsme borci, prostě jsme borci!"

Kočárky

Dneska ráno mi děti vysvětlili, jak to vlastně všechno bylo.
Majda: "Mami, a že já jsem taky jezdila v kočárku a byla jsem miminko."
Vojta: "No jo, to ví, Majdo, každej."
Majda: "Každej jezdil v kočárku, když byl malej."
Vojta: "Ne, ne, Adam v kočárku nejezdil. Toho stvořil bůh."

čtvrtek 23. srpna 2012

Tajný výlet

Jen jsem se letmo zmínila, co uděláme s nadcházejícím víkendem, jestli třeba někam nepojedeme. Druhý den přišel živitel z práce domů a tvářil se tajemně. Prý jedeme na tajný výlet, sbal toho málo, nedá se tam dojet autem potáhneme to v rukách. Děti ani nedýchaly napětím.
Jak jsme se tam tedy nakonec dostali? Lehká hádanka.

Bylo tam bájo, večer jsme chodili ukládat sluníčko, ráno ho vítali. Bylo odtamtud vidět široko daleko. Z jedné strany v dáli Praděd, z druhé na nás vyzývavě hleděla rozhledna Klepáč na vrchu Klepý.

středa 22. srpna 2012

Moje zrcadlo?

Děti jsou prý obrazem svých rodičů.

Majdalenka nosí všude s sebou miminko. Hezky se o něj stará, přebaluje ho, koupe ho, dokonce i kojí. A u toho stále telefonuje. Posledně "prokecala" do "telefonu" celou cestu od babičky domů.

Asi bych se měla nad sebou vážně zamyslet. Jako polehčující okolnost budiž, že "volá" jen tatínkovi nebo tetě Jiřince.

sobota 11. srpna 2012

Update

Naše hodinky s vodotryskem zdárně rostou. Už je s nima spousta legrace. Třeba posledně, jak jsem se rozplývala nad přebalovákem a Matýsek mi se šibalským úsměvem načůral za výstřih.



Tři měsíce už mu jsou, to to letí. Prý má 6,2 kg a 65 cm - moje malé miminečko. (A já ho furt rvu do dupaček velikosti 62 a divím se, že mu to šponuje.)


Vojta je velký bratr, při prohlídce hlídal Matýska jako ostříž. Lehl si vedle něho na lehátko a držel ho za ručičku. Myslím, že by mi i slza dojetí ukápla skrz tu sourozeneckou lásku, kdyby se ovšem vzápětí o něco neporvali s Majdou.


Poslední dny

Poslední den jsme objevili český pramen Lužnice.



Vylezli na Nebelstein.


Vyřádili se v lázních v Gmundu a znovu se divili, proč to v Rakousku jde a proč u nás je tak těžké udělat takováhle místa baby friendly.

Druhý den jsme cestou domů nemohli vynechat Červenou Lhotu. Děti včetně Matýska zvládli i 50 min prohlídku interiérů, příjemně překvapili.


A to už je fakt konec naší dovolené, tá dy dá dy dá.

čtvrtek 9. srpna 2012

Okolo Pohoří

Pohoří je bývalá víska téměř na hranicích s Rakouskem. Za dob největší slávy tam bydlelo 1600 obyvatel. Teď už z ní zbyl jen napůl rozbořený napůl opravený kostel.

Když musíš, tak musíš aneb extrémní kojící pauza (široko daleko si nebylo kam sednout, les nehostinný, všude mravenci, děti řvaly hlady).


Takový malební potůček (barva je od rašeliny a jehličí).


Kneipování v divočině.


Kostel zepředu.


Kostel zezadu. Dýchalo z toho něco zvláštního, smutného. Osudy lidí, kteří odešli sami, kteří se museli násilně vystěhovat...


Náš zoolog - neúnavný krotitel slunéček sedmitečných, kobylek a žabiček.




Stezka

korunami stromů - nový hit na Lipně. Vlastně taky taková rozhledna. Pokud po tom někdo touží, doporučuji vyrazit odpoledne, to už jsou ty hlavní davy pryč.

Nejdřív hupky dupky nahoru po sjezdovce.

Vystát frontu na vstupenky.


Nějaké ty atrakce po cestě.


Jak měl Vojta silácké řeči a jak to nakonec dopadlo.


Ač tvrdí, že celá stavba je bezbariérová ta na poslední (nejvrchnější patro) vedou schody, to moc nechápu.



Pohled na stezku.

Lipno.


Večer jsme ještě byli účastni zvláštního obřadu v Hojné Vodě. Rozjímali jsme při zvonění na majestátný zvon.


Zvuk se rozléhal do širého kraje.


I děti ztichly a poslouchaly


 V zapadajícím slunci mělo naše malé srocení posvátnou atmosféru.



středa 8. srpna 2012

Kraví hora

Na výstup na Kraví horu jsme se museli náležitě posilnit spánkem.


Cestou na kopec jsme pro změnu sbírali houby. Než jsme jim v tom stihli zabránit, děti kneipovaly v jakési lesní kaluži, voda nevypadala moc vábně, ale účel asi splnila. Rozhledna nám byla odměnou - třešničkou na dortu - a ta panorámata! (V dáli byl vidět Temelín.)




Pouze pro otrlé, Vojta couvající dolů s úsměvem poněkud křečovitým.


Kdo chce může si ještě pod rozhlednou narazit na čelo otisk na památku (je nutno se proti sloupu s razítkem náležitě rozběhnout)! Vojta byl rozhodnut to vyzkoušet, naštěstí pro nás je ještě malý. Doufám, že až vyroste, bude mít dostatek rozumu, aby to znovu nezkoušel.


Ještě jsem postavili domeček skřítkům i se zahrádkou, nejsme žádní troškaři (rodiče stavěli, děti radily).


Na závěr jsme si střihli posilovací vložku, aneb ses si svého kojence i s kočárkem krpálem. (Místo činu, nejdřív jsme snesli kočárek pak se ještě vraceli pro Majdu, protože furt kecala a nekoukala pod nohy.)


Na závěr dezert po večeři a koupačka.



úterý 7. srpna 2012

Nové Hrady

V Nových Hradech mají úžasný hrad a chodí se tam v papučích i v malých papučkách (děti byly uneseny klouzáním).

Pod hradem je úžasná restaurace, tam jsem byla unesena zase já - kaprem po novohradsku.


V Terčině údolí byla unesen Vojta, plně se ponořil do "Kneipování" - s hospodou to nemá nic společného, naopak má to hodně společného s doktorem Kneipem (snad to píšu dobře).


Majda nebyla potůčkem unesena, byla tedy přenesena.

neděle 5. srpna 2012

Huťský rybník

Jak jsme nenašli Žofínský prales, ale místo toho spoustu hub a malinkatých žabiček, které úžasně lechtají v dlani.



A musí se na ně číhat.

Jak si Anička stoupla do rybníka a měla v botě mokro. Jak si Vojta asi za minutu po Aničce nabral vodu do gumáky. Jak oba plakali, ale měli smůlu, museli jít s jednou nohou suchou a druhou mokrou.


Jak jsme měli kliku a schovali se před průtrží mračen do mini přístřešku - 4 dospělí, 5 dětí, 2 kočárky plus další zmoklí pocestní 2 dospělí a 1 slintavý boxer.


Rekreace

Týden před plánovanou dovolenou se Mája každý den ptala, kam že to jedeme. Každý den jsme jí s Vojtou trpělivě odpovídali.
V sobotu se jí ptám: "Majdulko, tak kam dneska jedeme?"
M: "Tam kde voda jegenejuje!"
Je jasné, že reklama zapůsobila.
Vojta: "A kde to je?"
M: "To nevím."
No jo no, nemůžeme chtít všechno.

My už to ale víme. Nejen voda tam regeneruje, ale i lesy, louky, potůčky, houby, borůvky, snad i ten déšť.

Cesta napříč republikou (od severu k jihu) - zážitek na celý den.




sobota 4. srpna 2012

Sláva výletu...

už jsme doma, už jsme tu. Vyslunění, vyplavaní, vyturistovaní, lehce poštípaní... Až přelezu horu špinavého prádla napíšu víc, brou.