Výletování v červnu

Výlet do příměstského lesoparku se nesl v duchu - kolik se nás vejde na koloběžku?

Sraz "hadráků".
Jeden hezčí než druhý. Vojta se kochal. Opravdu unikátní kousky.
Já mám zážitek jiný, také silný. Málem mě sejmulo auto na dálkové ovládání. Pán s ovladačem neviděl, že tam stojím. To autíčko se bleskovou rychlostí blížilo rovnou na mě, říkala jsem si, že dobrý vtip, že se uhne na poslední chvíli. No neuhlo. Sama jsem byla překvapená, jak rychle jsem zkoordinovala svůj ječivý hlasový projev s výskokem :o)

Samé vytůněné modely.

 Vojta si nemohl vybrat. Všimněte si vylepšeného krytu na nádrž.

Částečně okapotovaný model. (PS: Na naleštěných fárech se válejí modelky, u hadráků pózují zásadně jen "drsný" chlapy.)

Zákeřné autíčko.

 Vojta zkoušel střílet ze vzduchové pistole.

 Majda nemohla chybět.

Nejmenší mládě

Otce bolí ruka, asi to bude opravdu cvalík. Že bychom se do třetice konečně dopracovali k "faldíkům".

Faldíky nefaldíky, ruka neruka. Usmívá se překrásně. Asi to bude tím předkusem. Jen houšť potřebujeme dalšího optimistu do rodiny.

Černá trojka. Vojta zpívající. Až prej bude Majda chodit do školky, přihlásí ji Vojta rovnou do sborečku, aby se tam naučili spoustu nových písniček a mohli mi doma zpívat. Od září prchám do lesů. Nebo že bych si tajně zakoupila ušní ucpávky?

Léto začíná.

A "šťastným výhercem" širokospektrálních antibiotik kvůli podezření na boreliozu se stávám - já.
Salmonela ještě nevytáhla paty z našeho příbytku a už je tady nové "potěšení". Nemohly by se k nám zas pro jednou nastěhovat nějaké "hodné" brebery.

PS: Z veselejšího soudku - včera jsme dělaly s mamkou a s Majdou 100 jahodových knedlíků. Po útoku velkých i malých tornád jich zbylo 15.

Kam na to chodí?

Jednou jsme takhle šli s Vojtou ze školky.

Vojta zadumaně: "Maminko, já už tady nechci bydlet!"
Já překvapeně: "Kde nechceš bydlet, jako s námi?"
Že už by ho to kluka táhlo z domu?
V: "Ne, v týhle zemi."
J: "A proč?"
V: "Je tu strašnej nepořádek, mamko!"
Lapám po dechu.
J: "A taky tu není žádnej dinopark."

Tak nevím, dinopark tu sice je a ne jeden, ale nepořádek taky a ne malej. Mám být smutná, nebo se mám smát, že už takhle malé děti vědí, jak to v naší zemi vypadá nepěkně? My o tom doma moc nemluvíme, večerní zprávy nesleduji a je mi lépe. Ovšem ono se stačí rozhlédnout kolem sebe na komunální úrovni, chjo. Chci opravdu v tomhle vychovávat děti, že s pravdou a poctivostí nejdál dojdeš? Zkusit to musím, emigrovat nechci (zatím).

Narozeniny

Naší Majdalence už jsou tři roky. Celý týden jsme to před ní tajili. Ono slavit s kámoškou salmonelou není nic extra. Zapíchnout jí tři svíčky do suchárku a zpívat všechno nejlepší, to jsme prostě nedokázali. Konečně došlo na malou rodinnou oslavu (další budou následovat).

Recept na dort byl pečivě vybrán, aby odpovídal dietologickým požadavků rekonvalescentky. (Nešel teda vyklepnout z formy a želatina jaksi odmítala tuhnout, ale stejně jsme ho snědli.)

Nadšení vyvolal především vytoužený kočárek. Radost z něj měli všichni aneb táta, máma a Matýsek.