Některé noci jsou lepší, některé připomínají noční šichtu. Ráno vypadám, jak kdybych celou noc přehazovala uhlí lopatou. Nebo jako po flámu (to zní líp, připomíná mi to studentská léta). Jednou jsem po takovéhle noci potkala sousedku z druhého konce ulice. Čeká vytoužené miminko - první. Vypadal moc šťastně, zářila už z dálky. Tak jsem se zmátožila, pracně vyrobila na tváři veselý výraz. (Jak se říká kromě kruhů pod očima neměla jsem s sebou jiného cvičebního náčiní.) Nevím, jak přesvědčivě jsem působila, když jsem vychvalovala krásy mateřství. Snad jsem ji moc neodstrašila. No co, každý si tím musí projít sám.
Naštěstí Vojta s Majdou pochopili a do rodičovské postele už je ani nenapadne v noci cestovat.
Ale jsou i dobré noci (těch je víc). Dneska Matýsek baštil v deset, pak ve čtyři ráno a pak o půl osmé. To jsem ho zase pozorovala, jestli mu něco není, že tak spí. Chuděrka, matce se nezavděčí.
Přesně čtrnáctidenní byl poprvé v restauraci a v kavárně (jo jo, vychováváme ho ke kladnému vztahu k povalečskému životu již od malička).
z našich dětí také budou kavárenští povaleči :))
OdpovědětVymazatZkušenost je nepřenosná, ona kamarádka za pár týdnů sama pochopí :))
Malý je úžasný :)
Tak pro mne je těžká práce něco asi trochu úplně jiného :-) Ale není to samozřejmě vůbec nic proti tobě, každý to máme trochu jinak postavené... Já jsem třeba nedávno pracovala v jednom skladu, kde jsem musela řídit takové prazvláštní ruční kladkostroje a do toho už bych asi víckrát nešla. Mimochodem, malý je opravdu úžasný :-)
OdpovědětVymazat