Například ve čtvrtek. Muž se vydal do města a ptal se, co bychom si přáli (jak v pohádce O Popelce). My si ovšem nepřáli tři oříšky, ale pekáč. Takový malý, skladný pekáč, abych na něm mohla tahat Majdu a se sedátkem, abych mohla příští rok vozit i Matýska. Muž mě POZORNĚ vyslechl a odjel.
Večer už jsme se nemohli dočkat. Bylo mi divné, proč se ptal, jestli bychom ho nemohli vyzvednout od vlaku, aby TO nemusel táhnout přes celé město. Říkala jsem si, že asi koupil ještě nějaké další věci a má toho moc.
Když ovšem dorazil domů s tímhle:
monstrem
už jsem se ničemu nedivila.
Zadané specifikaci to absolutně neodpovídá, ale děti jsou z něho nadšené. V pátek jsme ho byli zkoušet na kopci u školky. Nemělo to chybu, zvlášť jízda Vojty s Aničkou. Jeli jak draci, v té nejrychlejší jízdě se překlopili a kutáleli se za pekáčem. S babičkou Aničky jsme ani nedutaly a v duchu si opakovaly zásady první pomoci.
Děti se posadily, rozesmály se od ucha k uchu a jeden přes druhého řvaly: "Hustý, super hustý!!! Jedem zase."
Čím víc se kutálely, tím víc se smály a křičely: "Hustý!" Majda se pak taky vyklopila, když jela s Aničkou, válela se asi dva metry ve směru jízdy za pekáčem. Nekřičela teda: "Hustý." Avšak vůbec nebrečela, nic si nezlomila a to mi úplně ke štěstí stačilo. Majda má totiž fobii ze sněhu, ale příklady táhnou. Určitě bychom si to bez Aničky a mega dvojpekáče tak neužili.
Muže jsem jen tiše v duchu proklínala cestou tam i zpět, cesty jsou už vytáté a nezbývalo než táhnout pekáč v jedné ruce a Majdu v druhé.
to je super věc!
OdpovědětVymazatvidím to prvně. Vůbec se nedivím,že jsou děti nadšené :)
Vypadá to suprově...a chlap plnící přání taky. :-)
OdpovědětVymazat