Hlášky týdne

Pokojná rodinná večeře po náročném dni. Každý se věnujeme svému talíři a svým myšlenkám (to znamená, rodiče nejsou ve střehu).
Najednou Vojta zvedne obličej od jídla, nahodí výraz milovníka z prvorepublikových filmů a zapěje: "Už nejsem volnáááááááá!"
Majdulka jen tak mimochodem bez zaujetí odvětí: "A ty nejši šáááám!"
A jako by se nic nedělo, pokračují v jídle... Rodiče neví, jestli se jim to jenom zdálo nebo ne. Jsou zralí na kapku něčeho ostrého.

Máme doma traktor s vlekem a k tomu umělé klády, které jsou zdrojem nepřeberných herních variací. Chvíli jsou rybářský prut, chvíli meč (Anička chudák nemohla pochopit, že meč se nenosí celý strčený na zadečku ve spoďárkách, ale zásadně u pasu a že kus musí vyčuhovat. Nevím, co by se stalo, kdyby si ta naivní dívka v nestřežené chvíli sedla, asi by si rozřízla zadeček z půlek na čtvrtiny.).

Dnes se staly lyžařským vlekem. Vojta učí Majdalenku jezdit na vleku. Majda prosí, že už půjdou domů. Vojta, jako správný instruktor drsňák, jí to nechce dovolit. Vyznačil Majdě místo, kde musí z kotvičky sesednout, jinak by ji to vzalo a pan vlekař by se zlobil. "Majdo, pusť séééé!", křičí Vojta. "Já už ci domů ", prosí Majda.
V: "Tak víš co? Budeme střílet krtka!" Bohužel pro Majdu, krtek se střílí jen cestou dolů na lyžích, nahoru se opět musí vyjet na vleku...
Tímto otvíráme lyžařskou školičku pro začátečníky na sjezdovce kuchyň-pokojíček. Instruktor je zkušený, umí zaujmout a jen tak to nevzdává i s beznadějnými případy - viz. Majda.