Ne nebudu si stěžovat, jako holčička na pískovišti v reklamě - splátky, splátky, kde na to brát. Reklama je to příšerná, ale holčička to hraje skvěle.
Jen se nemohu nezmínit o Majdině vztahu k penězům. Zatímco Vojta v jejích letech a vlastně asi do letošního léta netušil, že něco jako peníze existuje. Jejich využití začal vnímat pouze díky svému mlsnému jazýčku a zmrzlině.
Majda už má jasnou představu. Tak obden chodí a mouzuje: "Mamí, máš koňuňu? Dej mi koňuňu." Když se snažím zapírat, neomylně ukáže na mojí peněženku: "Máš koňuňu!"
Pokud "koňuňu" poskytnu s blaženým výrazem si ji uklidí do peněženky a odkráčí. Tuhle ležela na zemi, hrála si s korunou. Slyším jak povídá: "Koňuňo, pojď ke mně. Koňuňo, neboj, neboj se!" (Jak bych slyšela Gluma z Pána prstenů: "My preccioussss!")
Také jsem jednou koňuňu odmítla dát. Chvíli nešťastně prohledávala svoji prázdnou peněženku a pak povídá: "Koňuňa, néni." Prošmatává dál a nakonec, uzavře hláškou: "Ani kajtu nemám!" Od té doby má "svoji" kajtu a objevila tedy i plastové peníze. Obávám se, že ta se ve světě neztratí.
Žádné komentáře:
Okomentovat