Když ji Vojta trápí, nejde pro ránu daleko a k tomu nasupeně křičí: "Vojto, ty pakuň!"
Večer seděla u večeře, nahodila šibalský úsměv, čertíky v očích a povídá: "Tatínek je pakůň?" Evidentně provokovala, co tatínek na to.
Povídám jí: "Tatínek není pakůň!"
Odpověděla mi se skálopevným přesvědčením v hlase: "Vojta je pakuň!"
Je mi jasné, že tohle jí už nevymluvím, alespoň jsem zachránila tatínkovu čest.
no, co kdyby to prošlo :))
OdpovědětVymazat