Co doma

Vojta si na jarmarku držel sovu pálenou, co se jmenovala Štěpánka po Štěpánce Haničincové. "Maminko, víš, ona trochu smrděla, ale měla krásné oči," pravil.

Mája na mě volá: "Mamí, mamikó." Neodpovídám-li, použije nejtěžší kalibr: "Jomí, šem!" Největší sekýrnice naší rodiny. Ráno se z chůvičky ozývá: " Atutí, hají né. Atutí, dojů." A jak úžasně umí vítat, skoro Lukášovi závidím. "Jupí, tatiků, tatiků, tatiků!"

Nočníkování stále nezvládáme, ale plíny nedám. Občas jsou světlé chvilky, většinou spíš mokro (nebo něco horšího) v kalhotech. No co, časem se to zvládne.