Kde nám bylo nejlépe

Jen v rychlosti. Včera večer jsme se vrátili z pokračování naší dovolené.

Jakmile se Majda trochu otřepala, vyrazili jsme na zbytek týdne alespoň do Jeseníků.

Zahanbeně musím přiznat, že můj milovaný muž má pravdu a nic než pravdu. Kam se na Jeseníky hrabe Chorvatsko, kam se na horské hřebeny hrabe moře. Nevím, jak děti, ale my si na túrách chrochtali blahem. Lesy, traviny, kameny, pěšiny, pot, dřina, panorámata...

S pokorou musím přiznat, že na mě rodiče přece jen zanechali svůj otisk. Přestože si pamatuji, jak jsem je proklínala před každou dovolenou na horách a samozřejmě i během ní. Jsem jim vděčná, že se vydrželi dívat na můj otrávený obličej a nevzdali to. Pevně doufám, že to taky nevzdám a rozkřešu v našich lenoším lásku k turistice.

Z hor jsme se vrátili veselí a odpočatí. Naši mysl nemohlo zakalit ani bojové cvičení, které jsme předvedli před domem, kdy jsme prohrabávali všechna zavazadla (včetně těch se špinavým oblečením) a hledali klíče od domu. Nenašli. Ani nemohli, protože jsem je při odjezdu nechala na popelnici spolu s kalhotami a čepicí, ještěže je strejda zachránil.

PS: V ten samý den odjeli sousedi na dovolenou a nechali otevřenou garáž s klíči v zámku.