O chlapském myšlení

Představte si situaci - žena/matka nemocná, muž/otec vzal děti ven na zahradu.

Co byste tak jako čekali, že tam budou dělat?

Moje představa byla, že muž tam jde jako OTEC, tudíž se o děti postará. Že priorita jsou děti. V mezičase, když uvidí, že děti se zabraly do hry na pískovišti, sem tam něco uklidí, opraví, poseče, přiřízne. Ovšem jedním okem bude sledovat, zda dětem není teplo/zima, nemají žízeň/hlad. Potud můj - ženský názor.

Ne tak mého muže. Když jsem před polednem vyhlédla před dům, naskytl se mi tento pohled. Lukáš zaníceně pracuje s vapkou, všechno kolem, na co pohlédnete, bylo čisté. Zahradní nábytek, lavička, schodiště i zeď, právě se dokončovala očista chodníku. Děti v poledním žáru stále ještě v mikinách a bundičkách od rána. Vojta se válel po popelnicích před brankou. Majda stála na trávníku, koukala na tatínka a řvala jak tur (bojí se vapky).

Sešla jsem dolů, dát dětem alespoň pití a banán. Muž byl evidentně spokojen s vykonanou prací a dle svého nejlepšího vědomí oprávněně očekával slovo uznání za vykonanou práci. Očekávaného se mu nedostalo, skoro bych řekla právě naopak. Prostě nám ženskejm se furt něco nelíbí.

Nějak jsem si nedokázala patřičně vychutnat čistou lavičku, schody a okolí, neb můj zrak byl zkalen rozhořčením nad uřvanou Majdou a zváleným Vojtou.