Cestou jsme se uklidnili, všichni.
Doma už to bylo harmonické. Taky aby ne, když hospodaří ženské... Majda dneska projevila svoji lásku k lidovým písním. Ba co víc. K lidovým písním v MÉM podání. To je nádhera, ona mě úplně hltá očima. Skákal pes přes oves, jsem musela pro veliký úspěch opakovat třikrát. Běží liška k Táboru - šestkrát. Já, která nikdy (dle názoru odborníků) neoplývala hudebním sluchem. Zpívám ráda, často a nahlas. Většinou když bezpečně vím, že jsem osamotě. Nebo obklopena mladými posluchači bez nějakých předsudků stran melodie. Ovšem všechno krásné jednou končí. Vojta ve svých sotva čtyřech letech již opustil řady nekritického publika a na mém pěveckém projevu se mu každou chvíli něco nelíbí, nevděčník. Musím si ten bezmezný Majdulčin obdiv užít plnými doušky než pomine. Odpoledne se mě muž ptal proč chraptím, zatloukla jsem to, určitě by chtěl taky zpívat, to teda ne, já se o slávu dělit nechci.
Žádné komentáře:
Okomentovat