čtvrtek 14. dubna 2011

Zpívánky

Narušitel domácího klidu byl ráno za patřičného řevu odveden do školky. Přiznám se, že občas mě ty jeho trudomyslné, vzteklé a brblavé nálady nenechávají klidnou. Dneska to byl zrovna ten den. Dostal na zadek, hm nejsem na to pyšná, a vyhodila jsem ho doobléknout se ven přede dveře. Takže místo vzteklého nadávání, že mu nejde tohleto a támhleto, že to je hrozný, že on se strojit nebude, že tuhle čepici nechce, že ty boty jsou blbý, že mu musím okamžitě.... Jsem doufala v blahodárné ticho, když ho vyrazím za ty dveře. Jenže se to změnilo v dvojitý jekot. Jsme totiž omylem porazili Majdu. Jsou chvíle, kdy bych dala všechno za to, kdyby měli děti na čele čudlík s názvem mute, stačily by dvě minuty ticha na regeneraci pocuchaných nervů.

Cestou jsme se uklidnili, všichni.

Doma už to bylo harmonické. Taky aby ne, když hospodaří ženské... Majda dneska projevila svoji lásku k lidovým písním. Ba co víc. K lidovým písním v MÉM podání. To je nádhera, ona mě úplně hltá očima. Skákal pes přes oves, jsem musela pro veliký úspěch opakovat třikrát. Běží liška k Táboru - šestkrát. Já, která nikdy (dle názoru odborníků) neoplývala hudebním sluchem. Zpívám ráda, často a nahlas. Většinou když bezpečně vím, že jsem osamotě. Nebo obklopena mladými posluchači bez nějakých předsudků stran melodie. Ovšem všechno krásné jednou končí. Vojta ve svých sotva čtyřech letech již opustil řady nekritického publika a na mém pěveckém projevu se mu každou chvíli něco nelíbí, nevděčník. Musím si ten bezmezný Majdulčin obdiv užít plnými doušky než pomine. Odpoledne se mě muž ptal proč chraptím, zatloukla jsem to, určitě by chtěl taky zpívat, to teda ne, já se o slávu dělit nechci.


Žádné komentáře:

Okomentovat