Lívance kam se podíváš

Ehm, tedy spíš šlehačka. Všude. Skvělá kapalina ta smetana třiceti procentní. Přilne, tuk vytvoří ochranný film. Na podlaze, na oblečení, kuchyňské lince, mezi kořenkami, mezi kuchyňskými spotřebiči, zateče i do té nejmenší skuliny potvora. Chybami se člověk učí, doufám. Už nikdy nebudu držet mixér jednou rukou a druhou sahat pro cukr, aby nádoba se šlehačkou mohla ožít, rozrotovat a vymalovat všechno kolem efektními bílými cákanci. Včetně mého oblečení, ale zas taková šlehačková koupel je určitě dobrá na pleť.

Naštěstí i přesto jsme si společný oběd užili. Lívanců bylo na dva talíře a strávníci se činili až měli boule za ušima. Nějak jsme se krásně vystřídaly - ve vaření, v utírání nudlí, ve hraní, v povídání... Bylo to náročné to nepopírám 3 dospělí a 5 dětí na docela malém prostoru (7 ženských a Vojta - už mu z toho šla místy hlava kolem, komu ne). Podavaly se lívance s borůvkovou marmeládou, kysanou smetanou nebo šlehačkou s jahodami. Ještě teď se olizuju, jen si na to vzpomenu.

Děti tam jsou všechny, jen Anežka se nedívá do objektivu a Adélce není vidět hlava, Danča prostě není Copperfield.

Poslední foto - dámy se svými stroji.