Třeba když jsem čekala Majdalenku a tak nějak napolo koketovala s domácím porodem. Majdulka svůj názor na bláznivé matčiny nápady dala jasně najevo a místo hlavičky na nás vystrčila prdelku a bylo po koketování. Asi to tak mělo být.
Tenhle deníček je soukromý, tak si dovolím napsat jednu velice soukromou věc.
Nezažila jsem tedy domácí porod, avšak bylo mi dáno zažít domácí potrat. Zní to teda hrozně, ale nic extra dramatického, na úplném začátku těhotenství. Zkušenost to je smutná, ale ne tragická, a svým způsobem i obohacující. Z každé trable v životě člověk vyjde o něco zkušenější, silnější...
Tak milý Ludvíčku sbohem. Vracíme tvoji dušičku nekonečnému vesmíru, nebi, mléčné dráze, nebo tak něco... Rozhodl jsi se sám a my tě zbytečně nedrželi. Až se rozhodneš přijít natrvalo, čekáme tě s otevřenou náručí, protože určitě nejmíň jeden člen nám do naší bláznivé party ještě schází.
Pampelišku jsem si vypůjčila zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat