Těžký večer

Po třech hodinách intenzivního badmintonu v neděli.
Po pondělním dni prochozeném v zoo. Z pavilonu do pavilonu (venku bylo mínus 8 stupňů v pavilonech i 30 plus). Převládaly bojové svlékací a oblékací akce. Děti si to užily, všichni jsme si to užili. Někomu se líbilo orangutaní mládě, někomu krokodýl, někdo byl unesen z plastových závěsů oddělujících jednotlivé expozice.
Vyrazili jsme v devět, vrátili se skoro v pět.

Nevím, proč jsem Vojtovi slíbila, že mu přečtu pohádku v jeho posteli. Zásadní chyba. Pohádku jsme ještě zvládli, ovšem pak se kolem mne začala rozprostírat mlha a hluboké ticho, do kterého se občas ozvalo: "Mamí, mamí, jaké zvíře se ti v zoo nejvíc líbilo?" Zmalátnělými rty těžko artikuluji: "Gepard."
"Mamí, maminko, a co se ti nejvíc líbilo ve vodním světě?" Snažím se vyslovit: "Lemur." "Mamí, maminko, ale ten tam přece vůbec nebyl." ... víc už si nepamatuji.

Záhada

Nebudu chodit kolem horké kaše. Objevila jsem u nás v bytě bermudský trojúhelník. Speciální magické místo.

Takovou černou díru s opačným efektem. Místo, aby se v ní věci ztrácely, ony tam přibývají. Ony se tam zhmotňují. Jestliže ji vyprázdním a dvakrát se přesvědčím, že tam opravdu nic ani v tom nejskrytějším koutě nezbylo, během několika minut se tam zhmotní ponožka, či dvě, tričko, trenýrky, nebo dokonce moje kalhoty...

A přes noc se zaplní minimálně půlka celkového objemu, přestože bedlivě hlídám, aby se k tomu místu nikdo nepřiblížil. To místo se zvláštními paranormálními jevy se nachází v našem koši na špinavé prádlo. Nezáleží na tom kolik praček přes den vyperu, kolik prádla z toho místa odeberu, okamžitě se tam zhmotní další. Budu muset použít skrytou kameru, abych tomu přišla na kloub. Nebo pozvu senzibila. Nebo Novu budeme slavní. Ehm, tedy náš koš na prádlo bude slavný.

PS: A ještě mi někdo upíjí prací gel, podezřívám děti nebo muže, neb žádná jiná domácí zvířata nechovám.

Hláška týdne

Rozhovor Aničky a Vojty.

A: Vojtíšku, víš, že moje babička měla psa?
V: Moje babička má taky psa.
A: No jo, jenomže mojí babičce přejelo psa auto. Normálně přijelo, srazilo ho a on je teďka úplně, ale úplně placatej v nebi.

Při představě placatého psa v nebi se s Jiřkou kuckáme smíchy.

A naštvaně: Říkala to babička Maruška a VY se mi nesmějte.

Relaxační den

Jak to jinak nazvat? Prostě bego bájo.
Nejdřív s dětmi v solné jeskyni - no kdy se mi poštěstí si dát dopoledne nohy nahoru a v horizontální poloze pozorovat spokojené děti.
Pak výborný oběd naservírovaný až pod nos, díky Dančo. Děti si pohráli, my se vypovídali (v rámci možností). Vojta okoukl tanečky. Majdulka usnula v kočárku, tak jsme se ještě pohoupali v parku (neodolala jsem, nepráskněte mě).

Cesta hořícího muže

Dostali jsme k vánocům lístky do překrásného divadla v Pardubicích, kde hostovalo Divadlo na Zábradlí s představením Cesta hořícího muže.
Nebudu to zastírat. Hlavním lákadlem byl Pavel Liška. Byli jsme zvědaví, jestli bude zase hrát takového troubu. Nezklamal, troubu hrál, ale i přes to měl ze všech postav asi nejvíc rozumu, dá-li se to tak říci.

Jája

Majdulka pochopila, jak to v naší rodině chodí...

Na každou otázku začínající slovem KDO odpovídá hlasitým JÁ, JÁ, JÁ. Zvedá ruku jako že se hlásí a druhou si píchá do hrudníčku.
Je naprosto nepříčetná, když je Vojta vedle ní ve frontě na cokoliv (hlavně na sirup proti kašli). Soutěživec a ví, že proti velkýmu bráchovi nemá šanci, tak se ho snaží alespoň vykřičet.

Když se jí chci zbavit (vím zní to ošklivě, ale občas potřebuji trochu pracovat pro chod domácnosti třeba) nahlas vykřiknu: "Tři, dva, jedna, teď."
Majdulka vyrazí, jak smyslů zbavená (odkoukala to od Vojty opravdu svědomitě) jakýmkoliv směrem a chvilku jí trvá než se vrátí. A když jí dojde, že za ní neběžím, je dost naštvaná... To si to pak vypiju.

Nejfrekventovanější věty:
Hamimo! důraz na mo - mami fofruj s tím dlabancem
Ťuú! - když mě posadíte na nočník tak už je stejně pozdě
Eee - hm, přebalte si mě, je to fákt "hustý"
Tatitu pápá. - evergreen
Ao tatitu. - telefonuje svému idolu
Krkek uá - krteček se raduje, idol číslo dvě
Hají tudu! - vražte mi do pusy dudlík a nerušte mě, idol číslo tři, miláček dudlík, jak se ho zbavíme, zatím nevím

Vojta stále neříká. Tuhle na něj volala něco jako Jouda - to se celkem trefila - Jouda to teda je, ha ha.

Hláška týdne

Vojtova veze známého sloganu:

Vyrostli jsme na sucharu.

Zase trpaslíci

Včera jsme se bavili o hláškách našich dětí.
Jedna známá vypravovala o kolegyni z práce, která má holčičku v první třídě.
Holčička přišla domů a povídá: "Mami, jsou trpaslíci?"
"Ne, samozřejmě, že neexistujou!"
"A jsi si stoprocentně jistá, že trpaslíci neexistujou? Stoprocentně?"
Mamince prý za chvíli došly argumenty.
Musím na to stále myslet, to je prostě geniální. Já teda na trpaslíky věřím!

Pardon, mi to připomnělo jednu známou scénku z české klasiky.

Ach ten krteček!

Už jsme nevěděli kudy kam, celý den doma, děti zvlčilé. Slíbila jsem jim jednoho krtečka.
Vojta zase slíbil, že nebude plakat, až to skončí.
Krteček skončil, Vojta začal plakat: "Ještě, maminko, ještě jednoho krtečka."
Majdulka se podívala na Vojtu, že pláče, pak na mě, rozevřela prstíky a povídá: "Či."
Teď už má Vojta spojence.

Potrava pro ryby

Dneska jsem vařila brambory se špenátem - vynikající. S BIO špenátem. Jo a co ti nevděčníci?

Majdulka na to koukala s neskrývaným odporem, co jako je to divně zelené, to do pusy nestrčí...

Vojta povídá s brekem: "Co to je? Kde je masínko? Mami, já přece nebudu jíst, tý, nó, jak to jedí ryby... Chaluhy. Néé."

Nevzdala jsem se, vytrvala sem, stejně nic jiného k jídlu nebylo. Zbytek Segedínského guláše jsem zapřela. A snědli to, až se jim po "chaluhách" dělaly boule za ušima.

Vyznání

Můj milovaný synu,
přestože každý den zkoušíš moji rodičovskou výdrž,
přestože mám občas chuť tě popadnout za prdítko a hodit pohlavě do závěje,
přesto i právě proto jsi můj veliký poklad a miluji Tě, jak jen nejvíc dokážu.

Všechno nejlepší ke 4. narozeninám.

Jede, jede mašinka

Ať žije lidová tvořivost. Co by matka neudělala pro milovníka vláčků. A taky proto, že ty poslední dva dorty nestály za moc...

Recepis na dort (babiččin oříškový):
8 bílků ušlehat se špetkou soli, postupně přidávat 28 dkg cukru písek, po ušlehání zamíchat 8 žloutků, 5dkg oříšků (mletých), 23dkg polohrubé mouky, na špičku nože prášku do pečiva, případně trochu kakaa. Babička ještě rozkrojený piškot pokapala silnou kávou, aby byl vláčný.

Na mašinku jsem nalila těsto do srnčího hřbetu a zbytek na plech, Z větší půlky srnčího hřbetu byl předek mašinky, z menší části střecha strojvůdcovy kabiny. Piškot na plechu jsem rozkrájela dle potřeby na obdelníky a vypodložila kabinu, motor, zbylo i na dva vagonky. Páč mám oko z kašparovy krávy, úplně to nesedělo, ale nějak jsem to zamaskovala krémem a čokoládovou polevou.

Ještě nastavovaný krém: 

25dkg másla (pokojové teploty) utřít s cukrem (dle chuti) a postupně přidávat pudink pokojové teploty (1 pudink uvaříme v polovičním množství mléka a při chladnutí občas promícháme, aby se neutvořil škraloup).

Promazala jsem to i marmeládou na střídačku s krémem.

Ozdobeno, medvídky, lentilkami, sojovým sukem v kakaové polevě a sušenkami diskito. 

Má to teda mouchy, ale k jídlu to bylo a dělala jsem to s láskou. 

Zde je moje inspirace.