Křivka vyjadřuje subjektivní míru štěstí (hodnocenou na stupnici 1-10) v závislosti na věku dotazovaných.
Kolem dvacátého roku začíná slušně vysoko, aby také ne - člověk je plný nadšení a ideálů. Největší propad přichází kolem 46. roku života a pak - překvapení - vede opět hezky vzhůru. Jak můžeme vypozorovat kolem sedmdesátky už je na úrovni hodnoty dvacetiletých a stoupá. Si říkám, jestli to není tím, že tak vysokého věku se dožijí jen silní a optimističtí jedinci. To ovšem vyvrací případ mojí pesimistické babičky doživší se požehnaného věku 94 let. Možná člověk konečně ve stáří zmoudří a stane se spokojeným s tím, co má, šťastným za každý den, který může prožít. Nevím, třeba se to dozvím.
Takže nebojme se, ještě chvíli to bude sešup, ale pak už nás čeká jen vyrovnaná mysl a šťastné zítřky.
Jo a jedna z možných teorií proč je mezi čtyřicítkou a padesátkou míra štěstí tak nízko je, že v té době většinou žije s rodiči v domácnosti pubescent/adolescent (jeden či více).
no to mame pekne vyhlidky:D vetsinu zivota drsna realita a kdovi, jestli se dozijeme optimistickeho duchodu....navrhuji zkusit zit stastne uz ted a byt svetlou vyjimkou, ktera vybocuje z grafu.pa Zuzka
OdpovědětVymazatTo máš, Zuzi, pravdu, štěstí vychází z nátury člověka. Někdo je šťastný s málem a někdo nebude šťastný nikdy.
OdpovědětVymazatPřeji krásný sluníčkový den do žabožroutova.
Romča
To jsou ovšem báječné vyhlídky :-D
OdpovědětVymazatPěknej blog, docela se bavím. Díky.
Romčo, boží blog, to mě těšíš! :-)
OdpovědětVymazat