Tohle je jen pro otrlé hospodyňky.
Kolem 11 jsem volala do firmy kvůli ucpanému dřezu. Ve 12:30 mi volali zpět, že můžou jít na to. Ukecala jsem je o půl hodiny. Pán s pérem přijel ve 13 a pak začalo rodeo.
Nejprve zkušeným okem obhlédl situaci (byl tu prý před pěti lety) a v domnění, že to bude dávačka odmítl vymontovat bojlerek pod dřezem, aby měl lepší přístup - jak jsem mu snaživě radila. Skočil si pro "mašinu" (Vojta z toho byl nadšený, protože si myslel, že nejspíš donese lokomotivu). Asi jsem útlocitná, ale druhý konec pružiny zběsile mlátící do kuchyňských skříněk mi nedělal dobře, tak jsem se snažila ho alespoň přidržovat.
Zdálo se mi, že pán na půl úst pronesl něco o nepořádku, ale nevěnovala jsem tomu dostatečnou pozornost. Chyba. Když vytahoval péro z odpadu všude kapala jakýsi černý maz. Pomazalo to zeď, skříňku i bojlerek. Než jsem stačila cokoliv podniknout, plácnul to špinavé péro (1,5m) na podlahu. Vytřeštila jsem oči a nezmohla se na slovo. Požádal o kbelík a hadr, ale když jsem viděla jak to celé rozmatlává musela jsem jít pryč, bo bych se na něj vrhla nebo se začala hystericky smát. To černé umyvadlo, ve kterém se pokoušel umýt si ruce už mě pak nechávalo chladnou.
Zapojil odpad, napustili jsme dřez, vyndali špunt a .... nic. Neodtékalo!!! Celkem bláhově se pokoušel to vyřešit pomocí gumového zvonu. Jak přenášet hromadu písku lžící. Ale neopovážila jsem se ani ceknout ze strachu, že to zabalí a odjede do dáli a mě tu nechá v tom svinčíku s ucpaný odpadem.
Tak znovu, přinést z venku ty zasvi.... péra plus jeden díl navíc a jelo se znovu. Poučeni z předchozího, pán vymontoval zasvi.... bojlerek a já hodila do skříňky alespoň hadr na tu nejhorší špínu. Opět jsem držela konce pružin a plovoucí podlahu v jídelním koutu hájila vlastním tělem. Kdybych bývala věděla, že má jeho parťák dovolenou, oblékla bych si alespoň montérky :o) Naládovat dovnitř, vytáhnout ten humus ven, péra zase na podlahu, bléé.
Ale povedlo se! Byla jsem požádána o další kbelík teplé vody a hadr, že to prý vytře, ale když viděl můj urputný výraz, vzdal to a šel si balit nářadí. Pevně doufám, že ta legrace nebude stát moc a že ho nejméně pět let zase neuvidím. (Do příště nesmím zapomenout, že je třeba pět metrů.)
Foto jsem nepořizovala, už na to snad ani nechci vzpomínat.
Žádné komentáře:
Okomentovat