Končíme s nemocema. Jsme zdraví. Je tu podezřelé ticho. Nikdo tu nekašle (když zrovna nekašlu já, bacil se potvora na mně jaksi uchytil).
Děti prohlédnuty okem odborným.
Doufám, že jsem si trochu šplhla, když jsem konečně donesla ten papír od ortopeda, co už ho rok dlužíme.
Vím, že se opakuji, ale jsem z toho pokaždé unesená. Oni paní doktorku milují. Vůbec tam nebrečí, ochotně se svlékají, nechávají se poslouchat... Pak svorně odkráčení do vedlejší místnosti si pohrát na koberečku. Natahují pouze když odcházíme.
Není to tak dlouho (asi rok), co Vojta propadal záchvatům srdceryvného pláče, jen sestřička pootevřela dveře. Teď naprostý obrat, Majdulka následuje příkladu bratra.
Zpět k tématu. Vojta se zatím dopuje Imunoglukanem. Majdulka ničím, prý se jí imunita ještě vyvíjí, tak ať se může v klidu vyvíjet.
Že bychom se ještě letos dostali do našeho nového městského bazénu nedoufám.Takový optimista nejsem. Ale snad už se konečně dostaneme alespoň ven.
Žádné komentáře:
Okomentovat