Advent

Letošní adventní věnec vznikl za vydatného dopingu medovinou. Úžasný tvořivý večer. Zvlášť když jsem s v noci čelovkou stříhala po zahradě chvojí a připadala si jak lupič. Jen jsem čekala, kdy mi někdo položí ruku na rameno a zařve, co tady děláš. A já leknutím začnu kokokoktat.

Vojta získal svůj první zářez na pažbě. Tedy na hlavě. Z pokojíčku se ozvala rána a řev. Až potud žádné vybočení z normálu. Řev nabral grády, když Vojta zjistil, že mu z hlavy teče krev (a že jí bylo). Tipuji laickým okem rána tak na dva stehy.

Naštěstí máme babičku RZS (rychlá zdravotní sestra, ha ha), ta má nějaké kouzelné pásečky, kterými to stáhla k sobě a přelepila. Děda mu slíbil čokoládový penízek, když nebude plakat. Ani neceknul.

Až před zrcadlem se rozplakal lítostí nad svým zraněním a taky, že prý se mu budou všichni smát, že má na hlavě sněhovou kouli. Jsem ho utěšovala, že to je nesmysl. Nevím, jak na to přišel, ale doma mu Luky hned ve dveřích povídá: "Jé, Vojto, tobě nachumelilo na hlavu." Následoval výbuch srdceryvného pláče. "Vždyť jsem to říkal!"

Zbytek adventní neděle jsme strávili poklidně, procházkou v lese. Poprvé jsme letos vytáhli sáňky, hurá, zima začíná.