Zamračená Vysočina

Zamračeno bylo, též pršivo a zima. Avšak nám to nevadilo. Milá hospůdka se stala naším útočištěm. Děti dováděly, rodiče pili a jedli - děti neměly na jídlo čas. Jolanka musela být krmena v pevném sevření na klíně, aby nemohla utéci a alespoň něco snědla. Nebránila se, měla hlad.

Přes nepřízeň počasí jsme vylezli na Paseckou horu. Druhý den na Devět skal. Třetí den na Dráteničky, ale to už bylo jen pro fajnšmekry, ani fotit se nedalo, liják a fuják. Majda spala v kočárku, Vojta se brodil kalužemi. Hodina v tom nečase vydala za celý den venku při pěkném počasí. Děti celou cestu domů prospaly.

Jeden narozeninový

To byl tak fantastický den. Úplně neobyčejně jsem si užívala obyčejných věcí.

Nejdřív jsme úplně obyčejně pelášili s Vojtou do školky a na lávce viděli úžasné okapičkované pavučiny. Ani jsme netušili, že jich je tam tolik. Foto bohužel nemám.

Ještě se musím zmínit o gynekologické prohlídce. Rok má 365 dní a já se objednám zrovna na své narozeniny. Jsem si říkala, že ten den něco mám, když jsem se objednávala, jen jsem si nemohla vzpomenout co. Fakt dobrý. Alespoň že doktor měl dobrou náladu a trousil jednu hlášku za druhou. Povídal něco o ovulaci a tak. Napsal do karty - Dneska by to šlo. Přijde na Mikuláše těhotná.
Pak ještě dodal - chlapečka máte, holčičku taky, tak teď by to chtělo dvojčata.
Hlody hrozný, ale docela mi zvedl náladu. Gynekologické prohlídky fakt nemusím.

Jo a ještě jsme odpolko vyrazili na prohlídku na naši policejní stanici. Dva tatínci a asi patnáct maminek s dětmi. Všichni oči navrch hlavy. Vojta už ví jak vypadá cela (ale vůbec se tam nebál, tak to asi nebudu moci používat, jako zastrašující prostředek), ale hlavně si podržel pravou policajtskou plácačku a zkusil čepici. Pak na ně policisté v autě zablikali, zahoukali, chlapci se radostí málem počůrali a šlo se domů. Ne, vážně, zajímavé to bylo moc.

Sting

Děti máme již hlídatelné, i když každé u jiné babičky (ještěže ty babičky zlaté máme). Tož jsme si vyrazili. Cestou jsme povídali, tak nějak mile a poklidně nám bylo.

Koncert mě nezklamal. Líbil se mi moc. U některých písniček mi běhal mráz po zádech. Podrobné hodnocení ponechám fundovanějším. Něco víc třeba tady.

Trochu mě otrávilo parkování a fronta na dámské záchodky, ale s tím se musí počítat.

Ještě jsme si užili bezdětnou noc a podezřele klidnou snídani.

Omluvte kvalitu fotky, je z mobilu (dvakrát vyplaveného).

Plážová dobrodružství

aneb Jak udržet muže u moře. Aktivního muže.

No dobře nejde to jednoduše. Musí se na to rafinovaně. Nejdřív uřvaná nevyspalá Majda bojkotující jakýkoliv výlet, pak Vojta neúnavný pískomil a krabo-hledač propukající v srdceryvný řev při jakémkoli pokusu o vzdálení se od pláže. Avšak nakonec bylo vyhověno všem, doufám.

Z těžce nabyté zkušenosti (první jízdy půjčeným pidiautem Pandou), kdy nevyspalá Majdulka v autosedačce, o jejíž bezpečnosti by se dalo dost pochybovat a o jejíž pohodlnosti se nedalo mluvit už vůbec, prořvala většinu celodenní cesty úzkými klikatými silničkami vnitrozemím, se náš denní rytmus ustálil na:

vyhovění Majdulce ve vydatném dopoledním spánku za bedlivého dohledu (vlastně poslechu) naší milé paní uklizečky a naší občasné poslechové kontroly (chůvička na pláž nedostačila),

vyhověno bylo i Vojtovi, celé dopoledne se hrabošil v písku, stavěl hrady, proháněl rybky,

vyhověno bylo i výletuchtívým rodičům, i nějaká ta vykopávka prošla, v mezičase Luky šnorchloval

a večer se děti proháněly a skotačily na terase před restaurací zatímco rodiče popíjeli koktejly s paraplíčkem či rakii.

Vyrážíme tedy

Přes Madlenčiny snahy (neštovice) a dokonce i Vojtovy (ještě den před odjezdem spadl z plotu a za půl hodiny se čelně srazil s futrama) jsme sbalili tři kufry a odrazili.

Vojta s očima navrch hlavy pobíhal po letišti, všechno chtěl vidět, na všechno se musel zeptat. Madlenka ho statečně následovala. V letadle se naopak Madlenka snažila všechno přelézt, podlézt, osahat, či rozmontovat, nebo alespoň oslintat.

Pak už nás přivítalo Krétské zapadající slunce.
Čekal nás týden u moře. Týden plavání, potápění, cachtání, stavění hradů z písku, pozorování krabů, přehazování oblázků... prostě ozdravná dovolená.

Nejdřív začal chrchlat a smrkat Luky, pak si Majdulka způsobila modřinu pod okem, prokousla ret a když jsme ji vykoupali v moři dostala rýmu jak trám. Vojta vyčerpán spal tak tvrdě, že se v noci počůrával, jsem ho sledovala, jestli nemá nastydlé močové cesty. Jsem jim teda říkala, že už s nima víckrát nikam nejedu (chcípáci), než mi praskla žilka v oku, radši jsem nekoukala už ani do zrcadla, vypadala jsem dost příšerně, přímo krvelačně. Tak jsem do týhle party taky zapadla.

Když nás uvedli na pokoj, s velice neútulně bíle vykachličkovanou podlahou a výhledem do dvora a do palmy, žádné moře, romantika, západ slunce. Místo toho hluční sousedé. Děti ukňourané, rozespalé, otrávené. My utahaní, hladoví, vyšťavení. Hotelová postýlka pro Madlenku plesnivá. Luky jen tiše pronesl:
"Víš, že na Šumavě na Klostermannově chatě bychom se za ty peníze měli královsky..."

Musím říci, že tato věta na mě měla přesně opačný efekt, uvědomila jsem si, že na Šumavě je sice krásně, ale taky pořádná kosa a my sem přijeli užít si sluníčka. Postýlku jsem dostali novou. Hluční sousedé po dvou dnech odjeli. Vykachličkovaná podlaha má v těch vedrech své opodstatnění a koneckonců jsme většinu času trávili venku. Dovnitř jsme chodili jen doplňovat zásoby tekutin, převlékat se dle potřeby z plavek či do plavek a odsolovat děti před spaním.

Tak snad jedem

Ježkovi oči, já se to úplně bojím napsat. Už máme skoro sbaleno, natěšení jsme až na půdu. Venku leje jak z konve, to se nám to bude dobře odjíždět.

Dnes večer ještě vyhlásím akci Prohlížení pupínků pod lupou ze všech stran. Kdo projde kontrolou může jet. Budu brát i úplatky, ale nebude to levné.

Ze samého těšení už tři noci nespím a chodím přikrývat děti, aby se nenastydly.

Řekové nás trochu vypekli, na poslední chvíli nám vzkázali, že za postýlku chtějí 5 euro na den, no ale my si dovolenou zkazit nenecháme. I když jsem říkala Lukymu, že za 50 euro mu tu postýlku klidně do letadla vezmu, on prohlásil, že tak maximálně za 20, páč ji stejně potáhne on.

Jo a kdybychom nouzově přistáli na pustém ostrově, tak nám hlad nehrozí, s Majdulčinýma přesnídávkama vydržíme při troše skromnosti i měsíc. Ale pšt. Muž nesmí vědět, co všechno táhne.

Už je to tady

Majdulka se odlepila od podpory stolu a vyrazila. Několik nesmělých krůčků už udělala, ale tentokrát se potkala s prahem. Práh se k ní zachoval velice nemile. Podrazil jí nohy, a ještě jí způsobil modřinu na obličeji, která vypadá jako půlknír.

Taky jsem přestala kojit, teda už dávno tomu, tak dva týdny. Na rozdíl od Vojty, který byl schopný se na mě sápat ještě po půl roce od odstavení. Majdulka, když náhodou spatří mé ňadro, pohraje si jedním prstíkem laškovně s bradavkou a začne se velice chechtat. Přestože mé poprsí už není, co bývalo za časů malin nezralých (co si budeme nalhávat) takový výsměch si teda nezasloužím, no ne?

Svatební

Včera se ženil hasič Tonda. Bral si krásnou Martinu z Pardubic.

Na zámek jsme přijeli poslední, protože to máme nejblíž. Pršelo, jen se lilo. Všichni jsme se nahrnuli do obřadní síně. Radši jsme se postavili hned ke dveřím, abychom zbytečně nebudili rozruch, kdyby Majdulka začala vřískat. Jí se to moc líbilo. Když přišel pan oddávající, Vojta se mi tiskl na nohu, asi pochopil, že vkráčela autorita.
Když se novomanželé líbali, Majdulka začala objímat Vojtu a olizovat mu nos. Asi síla okamžiku. Nebo že by rozuměla slovům polibte nevěstu a rozhodla se na nic nečekat. Ta holka se asi neztratí.

Jak jsme tam stáli semknutí u těch dveří (Madlenka v náručí, Vojta namáčklý na noze, Luky po mém boku) přišlo mi, že do tý naší bláznivý party chybí ještě jeden cvrček. Jsem šílenec.

Taky jsem si říkala, jak ta obřadní síň musí být nasáknutá pozitivními emocemi. Kdo tomu věří a ty vlny cítí, musí být úplně blažený. Tolik lásky, ideálů, odhodlání, co sálá z novomanželů....

1. září

Jak jsme prožili prvního září? Ve školce ani náhodou. U lékaře s lehce opupínkovanou Madlenkou (sedm pupínků). Ano, jsou to neštovice. Ano, za necelé dva týdny chceme letět za hranice všedních dnů. Dovolená u moře. Vysněná, naše první rodinná. A ona se nám opupínkuje, hauu.

Proč jsou ty nemoci dětské tak nevyzpytatelné? Už jsme jednu dovolenou takhle museli zrušit, přes antibiotika nejel vlak. Ale teď se nedáme, teď to dopadne, já tomu věřím.

Madlenka se stihne vyloupat a Vojta pro jistotu dostal očkování proti neštovicím, aby to nedostal. Tak snad to klapne. Držte nám palce.

Zvířecí

Mami já jsem gepard, jo. Šelma kočkovitá.
Ty jsi buflon a máš ráda vodu, buflon lesní jsi.
A já si jako na tebe jdu troufnout.
Vojto a co jsi ty? Sežereš mě?
Jasně, jsem šelma kočkovitá.
Jsi tygr? Ne slon.

Tak bacha na slony žerou buflony.