Neodolali jsme a vyrazili na vláčky. Že měl Vojta oči navrch hlavy nemusím snad ani psát. Prostě úžasné. Jak si někdo dokáže vyhrát. Domy, továrny, hrad, mosty... pouť s kolotočem, co se točí a houpačkami, které houpou. Jo a nehoda na silnici, policie i hasiči blikali. Dokonce se občas jakoby setmělo a byla noc, postupně se rozsvícela světla na nádraží, některá auta svítila světly a vláčky, vagónky též. Prošli jsme to asi desetkrát tam a zpět.
Ještě jsme se stavili u Krÿštofa a domů dorazili těsně před desátou, děti jsme přehodili do postýlek. Majdulka spala na prasátko v mikince a pláťáčkách, ale vůbec jí to nevadilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat