Takový neobyčejný víkend

Musím to zaznamenat, protože je to hodno zaznamenání. Víkend bez dětí, po 3 a půl letech. To byla nádhera, sice vyčerpávající, ale neskutečně jsem si odpočinula.

Můj milý mě přihlásil na víkendové badmintonové soustředění. Jela jsem na celý víkend s jeho kamarády (tedy i mými) a on hlídal děti. Myslela jsem, že to je jen žert a že na poslední chvíli cukne. Já se teda cukala, že to neumím, že už jsem trochu velká na to ze sebe dělat troubu, když ani pořádně nevím, jak se správně drží pálka. Ale on všechny moje obavy rozptýlil. Dal mi pálku do ruky, pusu na čelo a řekl jen jeď, bude se ti to líbit. A líbilo.

Přiznám se, že si toho cením víc než nějakého diamantového prstenu. Vůbec se mi nestýskalo, asi že nebyl čas a věděla jsem, že děti jsou v dobrých rukách. Dneska Vojta (který ronil krokodýlí slzy, když jsem odjížděla) prohlásil, že mám jet zase na badminton, že budou zase s tátou sami doma. Luky teda nadšením do stropu neskákal, takže další takový víkend v nejbližší době nehrozí, ale určitě ho to potěšilo.

Co jsem si tedy odnesla - kromě unaveného a bolavého těla (tedy krásně unaveného)? Spoustu vzpomínek na milé lidi zapálené do badmintonu, na prima trenéry s neskutečnou trpělivostí - nikdo o mě pálku nezlomil, ba ani nezvýšil hlas, když se mi znovu a znovu nedařilo zkoordinovat nohy, ruce, držení pálky, správný švih a ještě k tomu všemu trefit míček... nikdo se mi nesmál, vzájemně jsem se povzbuzovali, vymýšleli žertovné memotechnické pomůcky. Třeba jako "krok vzad a prsa do kurtu", "jako když chceš dát někomu loktem do zubů", "pomazlit se s míčkem". Fakt to pomáhalo.

Nevím kolik z toho budu schopna aplikovat v praxi, ale bylo to prima. Rodino, díky.

Víkend snů

Jsem z toho jelen. Nejdřív se mi zdál nápad mého drahého naprosto šílený. Vyrazit na víkend na chatu 20 km od domu a ještě za to platit? Ovšem Luky byl nadšený tak moc, že veškerý můj chabý odpor byl marný. Ba co víc, podařilo se mu nadchnout ještě další dvě tlupy.
Páteční hurá akce odstartovala. Kolem sedmé jsme se všichni sjeli na chatě Šajtava a hned mi bylo jasné, že to nebylo bláznovství, ale geniální nápad. Naprosto se ukázalo, že nezáleží na vzdálenosti destinace, ale na lidech okolo (děkujeme kamarádi, že jste nás v tom nenechali).

Mají tam:
dětské hřiště, hernu,
ale co jsou nějaké hračky proti - feně a 5 štěňátkům, co jsou soustavně připravena dělat lumpárny, koze a ovci, které prostě milují drbání, rybník plný ryb, které jsme chodili s "babičkou" paní kuchařkou krmit,
Dále pak lavičky před chalupou, na kterých se báječně ráno i večer usrkává čaj či pivo a klábosí,
výhled na louku a les, do kterého se opírá zapadající slunce,
ráno vůni lesa a louku s rosou jak granáty.
PROSTĚ ROMANTIKA K NEZAPLACENÍ....
A borůvky a maliny a houby všude kolem, co malá hrdélka ráčí.

Já nevím, co psát víc, takový víkend dobije baterie na dlouho. Ovšem dítka to poněkud vyčerpalo, ha ha, dneska spaly do půl osmé (což je od obvyklé šesté sakra rozdíl).

První den jsme vystoupali na Velkou Deštnou, zřeli pořezanou rozhlednu, spoustu cyklistů...
Den druhý jsme šli od chaty na Kamenec pak do Zdobnice a houbo zkratkou zpět na chatu. Ještě jsme pojedli výborné koláče, rozloučili se s milou paní domácí a pak už zpět do reality...

Ondatra

Jdeme takhle s Vojtu podél řeky a číháme na ondatru. Vojta se zajímá, co taková ondatra jí. Tak přemýšlíme, jestli ryby nebo trávu. Navrhla jsem, že se zeptáme pana souseda, protože jedna ondatra bydlí na břehu hned u jeho domu.

Vojta na to: "A nebo se zeptáme táty, táta je hasič a hasiči vědí všechno."

Nádherné, být v očích svých dětí hrdinou právě teď. Užíváme si to, rochníme se v tom hvězdném lesku, protože až puberta zaklepe na dveře budeme ti nejnemožnější rodiče na světě...

PS: Ondatra je všežravec původem ze Severní Ameriky. Obrázek vypůjčen z Encyklopedie přírody

Kreativno

To byl jednou takový den, kdy jsem přemýšlela, jestli uteču do ticha lesních samot, nebo svážu děti a pusu jim zalepím kobercovkou, či je něžně utluču bagrem.

Nakonec Majdulka usnula a mě napadl spásný nápad. Vytáhli jsme balicí papír a prstové barvičky... Nejdřív tam byly pokusy o sluníčko, mráček, trávu, masožravou žížalu... pak jsme tvrdě najeli na abstrakci. Jackson Pollock by z nás měl radost.

Ani nevíte jak jsme se vyřádili, ještěže mám ty děti. Určitě by mě samotnou nenapadlo koupit si prstové barvičky a vytáhnout ven na chodník balicí papír a řádit. Někdy si vytáhnu barvičky i papír sama, aby se mi do toho děti nepletly a nebrzdily v rozletu, hmm...

Místní lidová

Já mám v Praze přízemí,
až je koupím budou mí.
Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory,
kouzelníkův syn....

Nenadálá palačinková párty

Jiřka měla dovolenou, tak že jako vyrazíme s dětmi na houby. Akce kulový blesk autobusem byla dokonale naplánována, ovšem počasí se jaksi nevyvedlo.
Došlo k okamžitému přeplánování, že prý máme dorazit, budou palačinky. Po cestě z nákupu ještě potkaly Danču s Anežkou a přesvědčily je, že určitě musí taky přijít.
Spokojenost veliká, velké děti si hrály, malé děti honily psa a maminky baštily palačinky....
Jo a Anežka se poprvé prošla bez držení a na fotce není, protože právě s veselým baf baf proháněla Bernyho.

Vláčky

Sobota stála za houby, pršelo jen se lilo.
Neodolali jsme a vyrazili na vláčky. Že měl Vojta oči navrch hlavy nemusím snad ani psát. Prostě úžasné. Jak si někdo dokáže vyhrát. Domy, továrny, hrad, mosty... pouť s kolotočem, co se točí a houpačkami, které houpou. Jo a nehoda na silnici, policie i hasiči blikali. Dokonce se občas jakoby setmělo a byla noc, postupně se rozsvícela světla na nádraží, některá auta svítila světly a vláčky, vagónky též. Prošli jsme to asi desetkrát tam a zpět.
Ještě jsme se stavili u Krÿštofa a domů dorazili těsně před desátou, děti jsme přehodili do postýlek. Majdulka spala na prasátko v mikince a pláťáčkách, ale vůbec jí to nevadilo.

Stůně

Roznemohl se nám notebook. Je to vážné. Jestli se z toho dostane, nevím.

WC story

Luky šel na záchod, Vojta se tam přihnal a začal bréčet, že chce čůrat ať ho táta pustí.
Luky mu povídá, že ať jde klidně dál, že chlapi můžou čůrat spolu. Vojtík nadmul hruď, povyrostl nejmíň o dva milimetry a hrdě vkročil. Tak jsem se těšila, že se třeba Vojtík naučí líp mířit, páč už mě to neba všechno kolem stále dokola otírat.

Jejich rozhovor mě pobavil.
Vojto, pořádně zamiř a soustřeď se.
Ano, tati.
A koukej se na pinďu.
Slyšíš, koukej se na pinďu!!!
Já se koukám.
Vojto, na SVÝHO pinďu se koukej!

Majdulka prohání lva

Teda to o tom lvu chodítku - to je dlouhá historie. Jak se babička ptala, co Majdulce k narozeninám, tak říkám, že kočárek ne, že je to neskladné a že to neužije, zatím. Že spíš nádobíčko. Babička dotlačila vyřvávající plastové monstrum, ha ha. Ale Majdulka ho miluje. Něžně mu mačká čumák a když začne vyhrávat, pohupuje se v kolenou a trsá.

Majdulka nejenže na své 14 měsíčniny překonala fobii z trávy a vydala se po ní po čtyřech, dneska dokonce vyrazila nejdřív za krabicí s hračkama a pak za lvem. Je z toho naprosto unešená, vysmátá od ucha k uchu. Uznávám pokusy jsou to ještě nesmělé, ale jsou to teprve první krůčky.

Aby toho nebylo málo tak měla i premiéru na pískovišti a pak vanu s bráškou. Není divu, že padla za vlast.

O víkendu

V sobotu jsme chtěli vyrazit na Jiráskův Hronov, ale pohádka v 10 dopoledne byla z časového hlediska nereálná a oficiální zahájení bylo až o půl čtvrté.

Tak jsme propadli masové atrakci a vyrazili pěšky k polským sousedům na pstruhy. To dostanete prut a v rybníčku si je na kukuřici vylovíte, dáte do kyblíku a donesete do hospody, kde Vám je osmaží. Luky zatrpkle prohlásil, že to není lovení pstruhů, ale vytahování. No jo, ale Vojta z toho byl nadšen a já taky. Totiž mi brali. Ovšem akce to byla masová a tak nějak konzumní, postrádalo to pohodu, takový pstruhový fast food, škoda. Ale i pozitiva to mělo. Krásná cesta lesem plná šišek, borůvek... Vyplašili jsme divočáka a našli mrtvou veverku. Vojta ušel šest kilometrů, i když pusa se nadřela zdaleka nejvíc.

Ovšem capuchino v Náchodě na náměstí V Beránku bylo zdaleka to nejlepší jaké jsem, kdy měla. A ten klid, ta pohoda... Zastávka to sice byla vynucená, ale moc milá.

Dnes jsme se vydali k Zemské bráně a nemělo to chybu. To je taková jistota. Na kočárky to sice vůbec není, ale oprášili jsme nosítko a krosnu. Mise byla úspěšná, Majdulka byla po zajetí v nosítku přesunuta do krosny. Neobešlo se to bez hlasitého protestu, ten však byl umlčen borůvkou a klacíkem na hraní.
Vojta přes veškerou svou snahu do vody nespadl. Luky tak tak, ale taky ne. Utopené pití jsme vylovili. Přešli pašeráckou lávku, která se opravuje. Postavili jsme skřítkům z kůry a klacíků domeček, aby se měli kam schovat před liškou.
Obědvali jsme U Rampušáka na Orlické chatě. Mají tam pískoviště a houpačky a ovečky s koníky.

Letní grilování

Nemá chybu. Odpoledne strávené v příjemné společnosti. Spousta dobrého jídla a pití. Děti se nenudí a tudíž jsou hodné. Rodiče se tak nějak vystřídají v zabavování.
Vracíme se až večer, děti utahané, ale šťastné. Malá šla spát na prasátko - usla snad v sekundě. Vojtu jsme museli odpískovat - usnul hned po pohádce. Muž usnul hned po Vojtovi.
Chtěla jsem původně úplně jinou fotku, ale tahle taky není špatná, snad nikoho nepobouří.
PS: Vojta musel mít do bazénu plavky, po souši již běhal nahý.

Ze života

Jdeme kolem božích muk, chodíme kolem nich skoro každý den, je na nich pastýř s ovečkou. Vojta to ví, už jsem si na to téma vyslechla spoustu všetečných otázek, jako proč ta ovečka nejde sama, proč ji pán nese atd...

Luky se Vojty ptá, kdo že to tam je.
Vojta ani na minutu nezaváhal - Krakonoš - kam na to to dítě chodí.