Vařím oběd, udělám toho víc, aby měli kluci k večeři, si říkám. Prostírám na balkoně na stůl, volám Vojtu a Bóžu, Adámek kamsi běží. Naivně si myslím, že na oběd. Ptám se Vojty. Prej se šel zeptat maminky, jestli s námi může obědvat. Hmm, dobrý no. Za chvíli je Adámek zpět. Prej může. Ještěže jsem toho udělala víc.
Chutná mu náramě. Třikrát si přidal. My jen zíráme. K večeři zbylo tak na tři lžíce...
Žádné komentáře:
Okomentovat