Ráno nás přivítalo sluníčko. Sice foukal vítr, ale po týdnu konečně sluneční paprsky. Vydali jsme se za chalupou rovnou do kopce směr pjameny Labe. Kam jsme skutečně došli. Nijak útulně na té fučivé pláni nebylo, proto po rychlé svačině jsme se šli schovat na Labskou boudu. Naposledy jsme tam byli před čtyřmi lety a nebylo to nic moc - hmm od té doby se to vůbec nezměnilo.
Cestou zpát děti chvíli tlačili Majdulku ve vozíku, ale největší pracant byla jednoznačně Anička. Tak se do toho opřela, že chtěla tlačit i dolů s kopce. Nakonec ušly/uběhly asi 9 kilometrů. Na chalupu jsme se vrátili asi dvě hodiny před večeří a nemělo to chybu. Houpačky, výhled, slunce...
Žádné komentáře:
Okomentovat