Už jsem na to přišla, asi mám vidiny a slyšiny... Dle paní doktorky jsou děti zdravé, teda jako né úplně, ale nikde nic, na průduškách, v ouškách, v krku. No hurá. Jen Majdulka má v pusince aftíky tak prý by mohla trpět nechutenstvím. Teda, že by ji to jako bolelo při polykání a odmítala by jídlo. Ha ha.
Nechutenství. Dneska slupla ke svačině celou přesnídávku, ke druhé svačině půl housky a k večeři žahla kaši z flašky, no a pak už mlíčko od maminky s úsměvem na tváři odmítla, nedivím se jí, konečně asi dostává rozum. Jinak by se asi zase poblinkala z přejedení.
Mimochodem nedělní skore, tři decentně pobitá trička a jedny kalhoty - moje, rozmatlaných fleků na zemi nepočítaně.
Vojta jako správný velký bratr, chodí hlásit, mamí, Majdulka si zase ublinkla, poplach... mamí, zase má nudli... místo obvyklého, mamí, zasemi boří koleje...
Aby Vojtík podpořil optimistickou zprávu paní doktorky, začal odpolko řvát, že ho bolí ucho - to druhé než včera. Pak vytuhnul, bylo asi půl páté, za hoďku se probudil, půl hodiny v kuse řval, zase usnul, ve čtvrt na sedm jsme ho naložili řvoucího do auta, řval ještě doma, večerníček ho z toho dostal. Pak juchal do čtvrt na deset, není nad pravidelný režim...
Žádné komentáře:
Okomentovat