Týbrďo, to byl snad jenom sen. Jen ve zkratce - představte si alpský kýč, zimní. Modrá obloha, slunce, mrazivo. Všude kilometry sjezdovek, sníh křupavý, upravený, na lanovkách pusto a prázdno... potud kýč. Pak muž snažící se nepřizabít Vojtu, který sabotuje lyže. Pak já plahočící, tlačící kočárek sněhem. Ba ne, já si sedla na lavičku, do závětří a hodinu a půl se slunila. Jsem prostě vyfásla to hodnější dítě, heč.
Pak dojeli chlapi, Vojta veselý, muž citově vyprahlý, zoufale natěšený na lyžování. Vzala jsem děti na oběd, muž radši nejedl a šel obrousit hrany na ty lákavé sjezdovky. Po o jsme se vystřídali. No neskutečná nádhera. Asi za hodinu jsem stihla sjet dvě sjezdovky jednu červenou - no mě to přišlo dost drsné chvílemi, jak asi musí vypadat černá radši nechci vědět. Pak modro červenou a měla jsem dost, svaly vyklepané. Jsem fakt máčka, ale zase v jsem se dozvěděla, že ty dvě sjezdovky vydaly tak na 7 Říček, tak to zas není tak hrozné.
Kluci se slunili na lavičce, Majdulka čile konverzovala s okolím, prostě pohoda. Cestou do chalupy jsme zpívali a vyprávěli o medvědech, aby to Vojta nezalomil.
Jsem zvědavá, kdo večer padne první.
Žádné komentáře:
Okomentovat