pondělí 22. března 2010

Sobotní lyžovačka

Letos asi poslední. Sbalili jsme to všechno. Naházeli do auta. Takové malé bojové cvičení, nic a nikoho nezapomenout doma. Do 11 byl sníh prima i slunce svítilo - chlapi jezdili ve slunečních brýlích.

Majdulku jsem zaparkovala pod sjezdovkou v domění, že už tuhne a bude spát. Nějak to nedopadlo. Asi u vleku moc hlasitě vyhrávali. Tak jsme se s Lukym střídali u dětí, chvíli tak a podruhé onak. A jak se to dělá se třema dětma? No nevím.

Vojta lyžuje na svůj věk dobře, ale jeho líný, znuděný a otrávený přístup nás rodiče nadšené sportovce uvádí v šílenství. Nejradši by tu sjezdovku splužil šusem, nebo jak to napsat. Obloučky dělá z donucení. Asi by potřeboval branky jako na slalom (v jedno dětském parku měli malé kužele, běda jak některý podjel, tak dlouho zuřil, vztekal se a plakal, až jsem ho popovytáhla a on si to hezky obkroužil, trochu puntičkář, bo co). Asi si to na tom svahu neumí představit.

Nejlepší je jak jede, najednou se zahledí na něco děsně zajímavého, avšak jede dál, i když kouká úplně jiným směrem. Naštěstí nejezdí vůbec rychle. Luky něco mohutně vykřikoval, že bude spíš na ty humanitní vědy, než na sport. Já za sebe ho můžu jedině pochválit.

No a v poledne se zatáhlo a začalo pršet, vždyť to říkám, letos to bylo asi naposledy.

Žádné komentáře:

Okomentovat