pondělí 15. března 2010

Den pátý - azuro

Ráno nás probudilo chumelení, ale chlapi nám vysvětlili, že předpověď je jasná, ať se nestrachujeme. Mě můj muž zblbnul tak, že jsem se dokonce namazala opalovacím krémem. Opět jsme stihli manžestr - ovšem pokrytý čerstvým sněhem, což také nebylo vůbec špatné. Jen mraky se honily a chvílemi nebylo vidět na krok. Si člověk připadal úplně sám na té sjezdovce, než se z mlhy vynořila další gorila, ha ha. Kolem desáté jsme zahájili přejezd do druhého střediska.

Hochfugen nás opět nezklamal, bylo krásně. Vojta lyžoval, nadšeně, za medvídky. Já vím, výchovné metody, no jo. Pak mi byly předány obě děti - relativně nakrmené - hurá. Tatínek odlyžoval, Vojta ještě chvíli jezdil na koberci, já tam pendlovala nahoru a dolu s malou, která řvala a usínala a střídavě nandavala a sundavala Vojtu z jezdícího koberce. Naštěstí se pak šlo hromadně na skluzavku, na šneka ... prostě do takového malého snowparčíku pro děti. A do restaurace na polévku a štrůdla.

Poslední hodina čekání až se tátové vylyžují byla už trochu krušná, nějak se nám ochladilo. Přiznávám i zaječí úmysli tam Lukyho nechat, aby sjel skibusem. Ale vydrželi jsme a všichni odjeli společně dolů do údolí.

Žádné komentáře:

Okomentovat