Už voní jaro, krásně. To se nedá nevidět. Jak se každý těší. Jak hromady sněhu mizí doslova před očima. Vojtovi se pod sněhem konečně objevilo auto a bagr, co tam na začátku zimy zapomněl. To bylo radosti. Chvíli si hrál se sněhem, nabíral ho mokrým bagrem ve zmrzlých rukách na korbu nákladního auta. V rukavicích to nešlo dost dobře, já to chápu.
Dneska už došel k názoru, že se sněhem to není taková legrace jako s bahnem, teda s rozblácenou hlínou na čerstvě se objevším záhonku. Nemusím vykládat, jak potom vypadal. Příšerně.
Aby tomu nasadil korunu šel se válet po hromadě sněhu před domem. Už jsem si libovala, jak mám prima samočistící dítě. Jenže jaké bylo mé zděšení, když se na mě otočil a měl pusu, co pusu, skoro celou tvář špinavou. Bylo mi jasné odkud vítr fouká, prostě se cpal sněhem. Tím špinavým tfujtajblem, ale kdo ví čím vším si děti trénují imunitu.
Žádné komentáře:
Okomentovat